Twittréning

Kdo mě nezná víc než jen virtuálně, může mít pocit, že jsem prageek každým coulem. Uvízl jsem snad v každé sociální síti a moudra ze mě prskají z oken všech chat, co jich chatové kolonie téhle Země nabízejí. Krom toho, že jsem už dávno přijal facebook jako seriózní médium ke sdílení své nehmotné podstaty, mám nejraději twitter. Mám totiž rád výzvu, že do 140 znaků musím dostat intelektuální bohatost své palice; myslete si, že máte milión a maličkou portmonku. A stejně jako sám vážím slova a cizeluji pointu, miluju tytéž tweety od ostatních: chytré, osobité, vtipné, ty nad kterými zůstanou nejčastěji mozek v němém a občas pimpas v příjemném úžasu stát. 

Tak jako mívám po jejich výkonu chuť potřást skutečnou rukou spoluběžcům z Denněmile, toužím v mnoha případech navázat perhuba na roztomilý plk svým přemoudřelým pošťuchem, ať to ještě nekončí. Štěbty od @Moniqques, @guerinova, @lisarah, @Chobolova, @VladMraz, @vitsoft, @terezbockova, @SemSuchar, @DaKrup, @sibiranka (její „Vítej, jaro. Zasraný klíšťata.“ si zaslouží pusu!) nebo @KacaStar zatím nikdy nezklamaly, crowsourcingy od @cermak mě vždycky vyprovokujou a pokud nebude @medicka gynekoložkou, rád budu končit v její ordinaci, protože tam bude sranda(8). Jsou prostě věci, bez kterých by byl tenhle sociálně asociální pobyt nuda. Naskládat část mozku v rámci je twittréningu do jednoho výdechu je jednou z nich.