Virt
Protože jsem Čech, jsem i muzikant. O tom, jak jsem se snažil prorazit ve Švehlíku jako klarinetista (se znalostí dvou skladeb: „Ta slepička kropenatá“ a „Už z hor zní zvon“), se můžu rozepsat jinde. Tady jde o nástroj, řečeno s Hurvínkem, „strunný, drnkací a dlouhokrký, chacháá“. Měl jsem několik kytar… především tři klasické (devět let jsem chodil na kytaru, ke konci jsem hrál poměrně složité věci od Carulliho), z nichž dvě zlikvidovaly moje děti; pak elektrické: černý Uragan (kdysi, z úžasného hudebního sekáče na Národní, dnes tam prodávají čaje, v koutě hned vedle pomníku) a nedávno černou Squier; basy černou Jolanu (posléze s vytrhanými pražci, jakože fretless ; kdysi jsem ji půjčil někomu z DeLaminatoru, čímž zmizela… ostatně jako ten Uragan včetně fantastického boosteru Roland) a bílého Vikomta kdysi (toho Vikomta si půjčoval Mejla), a nedávno Fender Squier (tu má teď Eva Turnová, i s kombem). Neřešme, proč jsem je měl a co jsem na nich uměl nebo neuměl, ostatně jako puberťák js