Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2009

Vodítkový tanec

Jsou tance a tance. Jsou tance, nad nimiž se tají dech, při nichž se propadáme závratí do náruče partnera, a jsou bouře, za nimiž nezbývá než si ulevit, že tohle byl teda tanec! Jsou tance, které potřebují partnera (a jiné nepotřebují), a jsou tance, které vyžadují proprietu, bez níž by ten který tanec neexistoval - známe tance šavlové, s hadem či s mečem, se šátkem nebo s valaškou, s partnerem či s vlky... avšak existuje tanec, o němž se encyklopedie nezmiňují, který není k vidění v divadlech a tanečních sálech. Nejčastěji je ke zhlédnutí poránu a scénami jsou městské parky a zazeleněné plochy, tanečníky pak rozespalí nadšenci, ve svých malátných pohybech vedení svými živými čtyřnohými marionetami - psíky, psy, psisky, zakrnělinami i obludami. S každým ránem, pravidelně den za dnem, se na řečená místa scházíme vlečeni dychtivými nenasyty, a za poetického burácení ptačí radosti si navzájem obdivujeme své tahouny, plně zaměstnané přízemními novinkami. Někteří z nás své psy odepnout nech