30. září 2011

Až příští středa

Nechme pátek pátkem, i sobotu až úterý… protože až příští středa, 5. října, je ten výjimečný den, a hned z několika důvodů: Václav Havel(1) oslaví třičtvrtěstoletí svého života, během něhož se zvládl podepsat pod spoustu divadelních her, policejních protokolů a pár prezidentských slibů; před dvaceti lety vyklíčilo první plodící jádro operačního systému Linux, poctivě zalévané finským programátorem Linusem Benedictem Torvaldsem(2); a před stodevětašedesáti lety uvařil vilshofenský rodák Josef Groll(3) první várku plzeňského piva(4), byť omylem, jak už to u světových vynálezů bývá(5). Takže u příležitosti toho všeho spatřila světlo virtuálního světa aplikace, která všechny benefity dnešního dne shrnuje v jeden famózní(6) cadget: Havelinux12°. Díky němu se stanete teleskopcem, který je schopen se vyjádřit, aniž(7) se zpije. (Popravdě řečeno, virtuální chlast… nějak to není ono…) Předpokládá se, že prodej bude zahájen na letošním OctoberFestu(8).   
Je zajímavé všimnout si, jak málo(9) stačí, aby vznikla nějaká mobilní aplikace: na ose dějin se sejde pár(10) zlomů, cvrnknou o sebe(11)… a na světě je další zbytečnost. Ví někdo, jaká osudová zkřížení vedla k top ten mobilních aplikací tohoto týdne?

(1) vynálezce tzv. Havlova teleskopu
(2) verze 0.02, protože verzi 0.01 Torvalds 17. 9. 1991 přelil a ta shnila
(3) groll – nelibost (něm.)
(4) pee – čurat (angl.), wo – kde (něm)
(5) byl machr na vaření tzv. bavorského piva
(6) fa – strom (maď.), mose – mech (nor.); lid. mechoň
(7) měkčí forma anýzu 
(8) Octo – osm (lat.), bere – nápoj (it.), fest – pevně (něm.); lid. udrž osm piv 
(9) malo – špatný (šp.) 
(10) paar – několik (něm.) 
(11) şöbə – oddělení (azerb.)

Cadget Havlinux12° existuje kromě plastové verze pro tablety i ve verzi widget (jako panák):

23. září 2011

Technická vymoženost

Na tenhle termín jsme už dávno zapomněli: technická vymoženost. Dříve jí bylo cokoli – rádio, televize, auto, lednička, anténa, telefon… zkrátka kdeco, co jsme si kde technického vymohli, na prodavači, na rodičích, na době. 
(Vymoženost není vždy jen technická; citové se říká vydírání, sexuální pak znásilnění. Na druhou stranu, beze vší pejorativity by náš praotec Adam býval by měl naši pramáti Evu považovat za svou vymožennost, ano, se dvěma n, neb to tehdy byla panna, to on přece z panny učinil paní. Panna přišla o n, zatímco panic ani o ň.)  
Technickou vymožeností současnosti je bezesporu možnost platit mobilem. Dosud se platilo penězi, zbožím a službou, teď k prostředkům směny přibyly mobily. Chvályhodná iniciativa, je jich mezi lidstvem již tolik, že mobilně platit má větší smysl než platit jak debil za mobil.  
Ale nabízí se otázka, jakou nominální hodnotu ten který mobil má. Je nasnadě, že ty chytré jsou více kryty zlatem (některé i diamanty), ty hloupější jsou běžným oběživem, a staré odřené křápy jsou drobné, které necháváme číšníkovi jako tuzér (paradoxně třeba Bošky, jejichž prapraprapraděd Robert Bosch se přesně před 150 lety narodil).   
Jak to už kdysi řekl Horatius: „Mobily mohou sloužit nebo rozkazovat.“

Praktická mobilenka z nabídky Schreitoefle s kapsičkou na simkarty:

19. září 2011

Začalo to nevinně: dvojkou burčáku k snídani.


Ve vlaku jsem pak stěží našel místo v kupé s dalšíma třema běžci, přičemž do slečny s číslem F147 (Radka Velikovská) bych účast na téhle akci nikdy neřekl (a ješte k tomu měla ánung o Babicích!). Z pana Petra to naopak vyzařovalo, těšil se na výkon do dvou hodin. Nenápadná slovenská studentka, která svůj příjezd do Ústí koordinovala telefonicky s kamarádkou Evi, to nakonec dala za hodinu a třičtvrtě, ale mnohem víc mne zaujala úžasným koncertem rukou, když si v týlu pletla půlmetrový cop.
Dlouho jsem se rozhodoval, zda si vzít pláštěnku či ne, nakonec jsem ji nechal v báglu, a dobře jsem udělal, byla by mi k ničemu.
Prvních deset bylo v klidu, pod mrakem, ale docela dusno, pil jsem všude, kde mi to nabídli. Kde byla hudba, tam jsem si trsnul, nebyl spěch, nejde mi o čas. Kde mi dali banán, tam ve mně zmizel. Prostě pohodový nedělní poobědí, byť bez oběda.
Pak začlo mrholit, potom se sypaly malý krupky, a pak začlo chcát jak na samotě u lesa. A vydrželo to až do cíle. Když to začalo, už byl Limo Philemon Kimeli z Keni dávno v cíli (1:00:57), já měl za sebou necelou půlku, však mě ještě před koncem mýho prvního kola předběhl a vzápětí vyhrál.
S deštěm a vítěznými Keňany zmizela většina publika a zůstali v tom slivenci jen ti nejvěrnější, vytrvale se snažící o atmosféru skrze svý píšťalky a promoklý dlaně. Sám za sebe se můžu popyšnit, že jsem konečně celou trasu skutečně běžel a ani jednou nešel. Nicméně předposlední tři kiláky opuštěnou chemičkou byly zejména psychicky vysilující, lilo a nikde nikdo, jen nekonečná louže, boží sprcha a všechno mokrý. Cíl jsem tak nějak podvědomě minul, nechal se zabalit do lajntuchu, a s medailí na krku do sebe nastrkal dva pomeranče a banán.
(Doběhl jsem na 632. místě, ve svý kategorii 50-54 let dokonce patnáctej! Vyhrál jsem svý kategorie Pedagog FUD a Kecka z Fokusu. A skvělej průměr TF: 161)
V šatně jsem pak vyslechl, jak jeden běžec říká jinému, že je mu už 62! „Mně je dvaasedmdesát,“ odtušil ten druhej. S ním jsem pak šel na pivo, byl to veterán běhů pan František Feňa, a setkali jsme se ještě jednou pozdějc na nádraží, když jsme se snažili dostat do přecpanýho EC Johannes Brahms.
Teprve v Praze v metru se ozvaly kyčle a svaly a zejména prostydlý nohy, protože suchý boty jsem s sebou neměl.
A celý to skončilo zas celkem nevinně: dožah jsem tu litrovku burčáku.
Za tejden jsou Běchovice, pak vánoce a jarní Hervis. My se snad nezastavíme...


16. září 2011

Tablet it be!

Líbí se mi, jak někteří vizionářští zaměstnavatelé vybavují své týmy tablety s konkrétní sadou aplikací pro ten který obor. Přijde mně sympatickým argument, že šetří na haldách zbytečně potištěného papíru, a udivuje mě případná nedůvěra vybavených k vybavení. A baví mě představa, jak se některé profese s tímhle trendem popasují:   
Popeláři jedním tažením upatlaných prstů vysypou všechny virtuální koše a ty jejich oranžové hřmotné obludy budou mít na boku nápis DELETE.
Pinglové budou používat iPady místo ubrousků(1) a hosté si budou vybírat z menu a personál prohánět odkazy na dobroty v nejbližších lokálech. 
Symfonický orchestr vybavený tablety s instrumentálními aplikacemi se vejde do jednoho autobusu, akorát činelista bude potřebovat iPady dva(2), a v operních a divadelních lóžích budou iPady fasované místo vějířů i programů. Kuchaři tablet ocení jako přenosnou plotnu(3) a hazardéři speciální kulatou edici místo rulety(4), naopak designeři kuchyňských potřeb navrhnou nové vály(5). Další accessórie sníží náklady na natáčení filmů, když scénář, režii, střih, distribuci i klapku(6) obstará jeden člověk. S doplňky se vůbec roztrhne appstore: madlo zpříjemní práci zedníkům(7), uklízečkám(8), truhlářům(9) a tenistům(10), brusle obohatí dětské zimní radovánky(11) a stávku(12) bude lze sdílet kdekoliv. 
Detektivům usnadní práci verze iPadouch(13) a vrcholný management nafasuje exkluzivní edici kapesních skládacích tabletek(14).
Ale protože žijeme v Česku, loudí se otázka: co si na těch poradách budou manažeři navzájem závidět? Poznámkový blok a propisku?

11. září 2011

Byly jste skvělý, styděl jsem se vás předbíhat!

Sobotní Mattoni Grand Prix Metro Běh atd. atd. se mi prostě líbil po všech stránkách. Jako loni svou úžasnou předstartovní atmosférou (cestou do sektoru C jsem potkal Lenku, což už se stává tradicí); čekáním uprostřed stáda, až nás vyženou na pastvu pro oči davu diváků, a nakonec proč ne, i tou minutou ticha za trojici hokejistů (ale tím by to už mohlo skončit); i vlastním během, kterej byl nečekaně v pohodě, pominu-li téměř trvalou TF mezi 165 a 179 (přičemž moje max. je 176... jak to, že žiju?)... kyčel nebolel (doporučuju koňskou mast!!!), neklopýtal jsem (tý tmy jsem se fakt bál), a celou dobu mě to bavilo a věděl jsem, že to Ústí za tejden dám.
Všechny holky kolem jsem podezíral, že si střihly i tu ženskou pětku večer, a přesto kolem lítaj jak andělé, radost pohledět i sebou nešvihnout (jeden vedle mě sebou švihnul teda fakt parádně!), a skutečně mně bylo tak nějak stydno, předběhl-li jsem některou z nich. Jsou (jste) prostě báječný, jak se tak mezi náma vznášej, culíky se jim kmitaj a některý kopou nohama tím roztomilým holčičím způsobem do stran.
Zas ze mě v cili lilo jak z vola, pomeranče dávno došly a v šatně bylo jak v sauně, ale než jsem došel do HanyBany, byl jsem v pohodě. Tam jsem si přisedl ke dvojici (Mirek Pokorný se ženou), jejichž syn doběhl na 28. místě a zrovna si zkusmo obklusával blok, aby nevychlad nebo co. Navíc to byli přátelé mýho spolužáka že základky a majitele hospody Boříka Kopečnýho, a tak jsme si skvěle popovídali nejen o běhání (líbily se jim komiksy z mýho ateliéru na výstavě FUD ve Veletržáku, což potěší, je to už pár let...), a v životě jsem nejed tak svělou klobásu jako tady (a nikdy takhle krátce před půlnocí).
Celej den jsem se dopoval burčákem, nejsem si ale jistej, zda to můžu doporučit. Mně to ale bodlo.
(Oficiální čas je 1:07:08, můj je 1:06:44, ten jejich bude asi včetně pochodu od výstřelu ke startu.)
A protože už je neděle, tak vám ji přeju hezkou!


9. září 2011

Dennisi, všechno nejlepší!

Tenhle chlapík nejspíš netušil, v jaké epoše(1) zestárne a v jak převratné době oslaví svou sedmdesátku. Přesně před 70 lety(2) se totiž v Bronxwillu ve státě New York narodil Dennis MacAlistair Ritchie, autor programovacího jazyka C (jak si tak o tom na Wikipedii čtu, vůbec nechápu, o čem je řeč, natož to, že vůbec nejsou zmíněny jazyky A a B). Denny se svým kolegou Kenny(3) Thompsonem (4. 2. 1943, New Orleans, Louisiana) v roce 1969 vypadali, jako by právě chtěli založit ZZ Top, ale rozmysleli si to, svou fousatou imič přenechali Billymu Gibbonsovi, Dusty Hillovi a Franku Beardovi a v době, kdy tahle trojice začala brnkat v Houstonu(4) svou prvotinu Bedroom Thang(5), sesedli se a jen tak z dlouhé chvíle (kytary dali sousedovic dětem) začali skládat místo blues data statickou alokací paměti (při překladu), automatickou alokací paměti na zásobníku a dynamickou alokací na haldě (heap) pomocí knihovních funkcí, ať už to všechno dohromady znamená cokoli. Pravdou ale(6) je, že touhle kratochvílí položili na stůl(7) základy operačního systému, dotaženého v Bellových laboratořích AT&T v roce 1971(8) a známého pod označením UNIX(9). Za to dostali kluci v roce 1983 cenu od jistého Turinga(10), a třeba takový MacOSX by si s mnohým nevěděl rady, nebýt Unixu. 
A jak se tak dneska Dennis rozhlíží kolem, nejspíš kam koukne, tam na něj blikne „pípám/zvoním/operuju díky tobě, chlape!“ a to musí být dobrý pocit, mít na triku základ radosti z práce i ze zábavy téměř celého lidstva, byť(12) shrbeného k displejům zázraků současnosti, které za měsíc či dva budou starožitnostmi, pokud se ovšem téhle vzdálené budoucnosti vůbec dočkají. 
Dennis vytáhne ten svůj, klikne na ikonku aplikace BC(13), udělá screenshot a má dost času poslat jej Kenovi k svátku(14). 
A přesně před deseti lety čas ve formátu UNIX_TIMESTAMP(15) překročil v 3:46:40 (SEČ) jeden bilión. To jsou mi věci…

(1) epo – epos (litev.), cha – citosl. smíchu; srandovní epos
(2) 9. září 1941; náhodička, co?
(3) DK – Diels-Kranz, standardní vydání předsókratovských filosofů
(4) hew – sekat, stone – kámen (angl.); padla kosa na kámen
(5) bed – špatný, room – pokoj (angl.), thang – žebřík (viet.); žebřík do blbýho pokoje
(6) ale – Němec (katal.)
(7) stool – sedátko (angl.); mají v tom ti Angličané binec…
(8) cca před 40 lety
(9) Un – jeden (velš.), IX – řím. 9; 19 je exponent sedmého Mersennova prvočísla
(10) Alan Mathison Turing (1912–1954), britský maté matik, táta moderní informatiky(11)
(11) zkr. informační matematiky
(12) byte –  jedn. množství dat v informatice
(13) BlowCake – sfoukni dort
(14) 11. října – svatý Kenneth
(15) počet sekund od vzniku Unixu

4. září 2011

Co se to ksakru stalo?! Vždyť to bylo jenom 10 kiláků!...

Nejen nejhorší čas (když jsem to běžel prvně, dal jsem to o sedm minut rychlejc!), celkově se mně to od nástupu do startovního koridoru nepovedlo (a to, že se mi chtělo děsně na záchod, byl jen detail).

Odporný horko. Nikdy v tuhle denní dobu neběhám, a k tomu 29 °C ve stínu, věděl jsem, že mě ta tepovka upípá. Maximální TP 189, když nejvyšší mám mít 176, je jasnej signál, že něco dělám blbě. (Dosud jsem měl zvukový varování vypnutý, radši nevědět, kam se to mnohdy šplhalo.)

Žádná voda. Jasně, nešlo tu o minerálku, ale o boží odškrtnutí těch, který nemaj na víc (znáte ten letitej vtip, jak si nás pámbu odškrtává jednoho po druhým: „Ten je blbej, ten je taky blbej...“, ne? Ty škrtance jsme měli dneska všichni na triku a na čipu...), ale mohli ubrat na kraválu a přidat na občerstvení. A to nemluvím o tom, že v cíli, kdy by si to všichni prostě jenom normálně zasloužili, nebylo po nějaký vodě ani stopy, krom několika neviditelných koryt daleko za odbočkou do areálu. Běželi jsme po rozpálený žehličce a někteří z nás to prostě neuběhli (jako poslední přiběh nějakej doktor, kterej cestou oživil dva běžce; shodou okolností jsem s ním pak chvíli seděl za scénou v restauraci), a organizátoři s tím prostě měli počítat. V tomhle ohledu by si to boží odškrtnutí sami setsakra zasloužili.

Značnou část jsem odešel, prostě jsem nemoh. Nešlo to. V takový míře tenhle stav neznám. Ke konci i pár metrů běh, a dlouho chůze, pár skoků, a zas chůze. Jasně, nebyl jsem sám, ale i tak.
4073. místo je jen výsledek rychlejší chůze. Tohle nebyl běh, ale rasovina.

Leccos ale bylo předtím a potom.
Předtím jsem potkal Hanku Slívovou, to jsme ještě měli sil na rozdávání. Následnou hodinu před startem jsem prozíral a tehdy se mně to ještě líbilo: ty stovky nádhernejch lidí, jejich víra v sebe sama, a - nemá smysl to tajit, však jsem se tu už párkrát přiznal - lad ženskejch těl. Nesmějte se mi, veškerý erotično se u mě smrskává do touhy obtáhnout ty nádherný křivky boků, zad a lýtek tužkou, nakreslit si do paměti tvary, který vždycky hejbaly světem, vykroužit je na papír, protože tenhle tvar je jakýmkoli vektorem nezachytitelnej. A samozřejmě touha bejt s těma lidma kamarád.

V cíli pak nezměrnej smutek. To už ode mne taky znáte: samota. Veliký štěstí, že se nemůžu a nechci vypisovat ze svejch okamžitejch pocitů, bylo by to temný čtení.
Prázdno. Po zážitcích, po komkoli, kdo bude ochotnej oddychovat štěstím, ale i po přípitku na zdraví, že jsme to zvládli.

Úvaha o tom, že na Dailymile hledám soupeře zbytečně, protože ti jsou pravděpodobně vašimi rodiči, sem v týhle souvislosti nepatří, ale jsem k ní zralej.

Přesto se těším na příští sobotu a na noční běh Prahou, jakkoli jsem šeroslepej a hic bude jen vystřídanej nejistotou, kam šlápnu.
Třeba se tam potkáme, tak jako dneska s Brisindel.
A ještě že jsem si ráno na trhu koupil tenhle báječnej burčák, takže... hezkou neděli!


We run Prague in Adidas.

2. září 2011

Testovatel

V únoru mě kamarádka Lada(1) dala k testování tehdy novinku(2), a bezděky tak ze mě udělala vášnivého testovatele. Na testu jsem se do té doby vydával jen příležitostně, např. byla-li potřeba má krev nebo když jsme se s rodiči bavili o něm a mentu(3). Jo, a jednou jsem uhnětl testo(4). Ale abych nebyl za ignoranta, přiznávám, že „testy znám / už dlouhý čas / jsou dlouhé i krátké / i tenké jak vlas…“ a tak dál a dál, no prostě testou necestou.
Své soužití se zelenou chytračkou jsem poctivě zaznamenával, a před týdnem jsem Ladě předal elaborát(5), z něhož pro vás dnes několikrát odcituji. Abych ale nemohl být nařčen z podjatosti, srovnával jsem Nokinu se svými modrými plavkami a s kabelou Ikea Family (to v té recenzi ale nebylo). V tomhle srovnání vyšla N8 jednoznačně jako nejlepší telefon i fotoaparát, zatímco kabela(6) se osvědčila pro uložení věcí, ale už ne jako trenky, což se pro změnu líp povedlo těm plavkám; jejich kapsy(7) jsou ale zase malé pro knihy a volat z nich (stejně jako z kabely) se ukázalo jako nefunkční. 
Absolvoval jsem s Nokinou nejeden výlet(8), však i to z citací vyplyne. Na některé z těch výletů jsem si bral i plavky a kabelu, ale kabela se nechytala na GPS a v plavkách se mi jedna sms(9) v moři totálně rozmáčela, takže adresátka si myslela, že jsem kvůli ní brečel. 
Ale ať nezdržuji, tady(10) jsou ty nejzásadnější citace: „… příjemný do dlaně…; … pár dlouhých minut a jeden zlomený nehet…; … má ta interaktivita ale smysl? Když doběhnu…; … čím konkrétním se mezi přáteli prsit. Takže nevím…; … buď jsem si musel málem vykroutit hlavu, a nebo – což je jednodušší…; … po placce jenom asfaltkama je v hicu hloupý…; … učit se jej chápat a postupně se zase radovat …“, abych vybral ty nejzásadnější pasáže. Celá recenze má skoro tucet tisíců znaků, snažil jsem se vybrat ty nejpregnantnější.
Tenhle víc jak půlrok(11) byl jen jednou z test, které jsem ušel. S těmi třemi kamarády to byla brnkačka (ale tu otestujeme až někdy příště).

(1) značka šicích strojů (est. 1919)
(2) N8 – novinka č. 8
(3) testa – hlava (it.), ment – šel (maď.), lid. Když jde hlava kolem, např. ze závěti
(4) hard forma těsta
(5) ela – líska (tur.), bore – otvor (šp.)
(6) a cabella – zpěv bez doprovodu s taškou (hud.)
(7) capsi – čepice (it.)
(8) oui – ano, laite – mlíčí (fr.)
(9) short male swimsuit – krátké pánské plavky
(10) tady – chuť (tur.)
(11) pool-rock – obdoba garážového rocku, jen v bazénu

Nokina prošla skutečným zatěžkávacím peklem: