8. března 2017

V tu chvíli její oči

MDŽ mám rád. Vím, že to není bolševický svátek, a kdo chce, dozví se to také. 
Nesmírně rád dávám ženám květiny. Já jim květiny dávám celý rok, ale na MDŽ můžu vidět na ulicích s květinou v ruce i ty, kteří jinak o květinářství okem nezavadí, a je jen jejich škoda, že si dosud nevšimli, že kytkou udělají doma větší radost než plkáním o tom, kdo a kde s kým a kolik. A přitom ten okamžik, kdy jí kytku dáte… vyrovná se polibku nebo objetí, fakt že jo. Vidět v tu chvíli její oči za to stojí, ať už je to maminka, dcera, milenka, manželka či kamarádka, a nebo prodavačka, před kterou si při placení položíte květinu na pult, abyste vytáhli peněženku, a ona roztomile řekne: „Ale to nemuselo být…“ a vy pak letíte pro novou kytku pro tu svou.

Ilustroval jsem sérii povídek na téma MDŽ v příloze HN (Ago!, 10. 3. 2017).
Nemohl jsem nenakreslit ženy, které mám nejradši… dceru Hermínu
a kamarádku Evu Turnovou a svou múzu Zuzanu Tichou.
Fotograf je Eugen Kukla.