Tupec benátský
Zatímco Česko truchlilo za Karlem Gottem, necelá kopa ústeckých studentů umění a designu s tuctem pedagogů se byla kouknout do benátek. Když jsme si – já a má přítelkyně – prošli už i druhou část letošního Bienále současného umění v Benátkách (Biennale Arte 2019 - La Biennale di Venezia) a sedli jsme si na trávník vedle loděnice, Bára řekla: „To by mě bavilo, vymýšlet si ty popisky k exponátům.“ A já na to: „Třeba hned?“ a během pár minut se vystaveným exponátem staly odložená hadice, odpadkový koš a ústí rezavého okapu. Obě expozice – v Giardini a v Arsenale – mě jen utvrdily v poznání, že současní umělci se bojí reflektovat věci hezké a inspirující, a lidi zdravé a spokojené. Umělci se těmito tématy nezabývají, protože by je jejich komunita zavrhla, nekamarádila by ses nimi, kurátoři by je nezahrnovali do svých konceptů a galerie by se jimi nechlubily… tedy – možná. Dokonce si troufám věřit, že nejspíš naopak, protože diváci – zejména ti nepoznamenaní vlivem kunsthistorických