Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z listopad, 2014

Tel-Aviv, Izrael, Evropa.

Nedávno jsem ze zásadního důvodu kupoval poštovní známku do Izraele. Mám raději známky, pěkně oražená na dopise z druhého konce světa je lepší a hezčí než čárový kód zdánlivě stejný jako na tisíci dalších zásilek odkudkoli.   Ale o to nejde, co mám rád — kupoval jsem prostě známku. Pošta narvaná, jak jinak, na poště je špička od okamžiku otevření do konce pracovní doby. Je jedno, kterému hadu zpruzených lidských postav se postavím na konec, stejně to většinou bývá ta k úplně jinému okénku. A stejně tak jako vždycky, i ty ostatní fronty ubývají nějak rychleji nebo co, a na jejich koncích se míhají frontové bojovnice-přeběhlice, odhadující své cílové časy s jistotou dostihového bookmakera. Netrvalo to dlouho, po necelých čtyřiceti minutách jsem se ocitl v privátní zóně, tedy u okénka. „Dobrý den,“ ohnul jsem se do šedesátistupňového úhlu, abych mohl v okénku ukázat svou tvář a nemluvilo za mě břicho. „Prosil bych deset známek A a jednu do Izraele, na pohlednici.“ Odtrženo deset