Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2019

Kde jsou grafici, když je jich třeba?

Obrázek
Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale je trendem dneška a zejména v Česku, že politické plakáty vznikají především pro galerie a bienále a přehlídky grafického designu, na nichž taková kategorie ještě existuje? Již dlouho marně volám do éteru a apeluji na své kolegy grafiky, aby se skrze médium tak úžasné a globálně srozumitelné, jakým grafický design bezesporu je, zapojili do politických aktivit. Aby svůj cit a talent pro výtvarnou práci s textem aplikovali na hesla a transparenty demonstrantů pro tu či onu věc, pro lepší raději, ač o tom, co dobré je a co nikoli, ať si každý rozhodne sám.   Nedávnou listopadovou sobotu se konala na pražské Letné největší demonstrace proti establishmentu od památného 25. listopadu 1989. Stejně jako pár měsíců předtím (23. června 2019), i tentokrát se nad hlavami demonstrantů objevily desítky a stovky transparentů, velmi vtipných a promyšlených, kterým by ale nějaká elementární typografická invence ještě pomohla. Kam se poděli všichni ti

Chtělo by to nechtít, ale vy bohužel furt chcete.

Já vám novinářům nerozumím. Babiš vám imrvére nadává do zkorumpovaných tupců, a jakmile se někde objeví, vystartujete jak torpéda a poskakujete kolem něj jako pejsci, posloucháte ostražitě každé slovo, vše pečlivě nahráváte, fotíte, zapisujete, a to klidně i o půlnoci nebo v neděli v sedm hodin ráno, abyste pak napsali, jak je to od Babiše srabácké, že šel položit kytky takhle ráno. Co kdybyste se – vy rozumní a seriózní novináři (a novinářky) – domluvili, že se na Babiše prostě vyprdnete, že vám ani jako premiér, ani jako člověk nestojí za to, abyste se jím byť jen vteřinu trápili a smolili kvůli němu desítky normostran textu? Že až bude dělat něco pozitivního, co si zaslouží první stranu vašich novin a prime-time ve vašem vysílání, že mu pak svůj talent, čas, energii, nervy a prostor budete rádi věnovat? Zapomeňte na fráze a klišé o novinářské etice, o tom, jak je vaší povinností informovat… stejně jako nereferujete, v kolik hodin šel Babiš na záchod, nemusíte re

Tupec benátský

Obrázek
Zatímco Česko truchlilo za Karlem Gottem, necelá kopa ústeckých studentů umění a designu s tuctem pedagogů se byla kouknout do benátek. Když jsme si – já a má přítelkyně – prošli už i druhou část letošního Bienále současného umění v Benátkách (Biennale Arte 2019 - La Biennale di Venezia) a sedli jsme si na trávník vedle loděnice, Bára řekla: „To by mě bavilo, vymýšlet si ty popisky k exponátům.“ A já na to: „Třeba hned?“ a během pár minut se vystaveným exponátem staly odložená hadice, odpadkový koš a ústí rezavého okapu.   Obě expozice – v Giardini a v Arsenale – mě jen utvrdily v poznání, že současní umělci se bojí reflektovat věci hezké a inspirující, a lidi zdravé a spokojené. Umělci se těmito tématy nezabývají, protože by je jejich komunita zavrhla, nekamarádila by ses nimi, kurátoři by je nezahrnovali do svých konceptů a galerie by se jimi nechlubily… tedy – možná. Dokonce si troufám věřit, že nejspíš naopak, protože diváci – zejména ti nepoznamenaní vlivem kunsthistorických

Nevěřit titulkům, nevěřit titulkům, nevěřit titulkům.

Obrázek
Titulek je naprosto zavádějící, a zbytečně bulvární. Tenhle chlapík je chytrej, bezvadně mluví, evidentně je profesionál, a s tou „ošklivostí“ člověka má pravdu (protože vůbec nemluví o ošklivosti ksichtu)… mně je teda sympatickej, bavit se s ním rozhodně není nuda a neviděl bych to za ztracenej čas. Má se to tady jak s těmi zavádějícími titulky ohledně Nabarvenýho ptáčete (jimž jsem zpočátku taky podlehl a pak se z toho snad nějak vyhrabal, i když u spousty přátel jsem za Ma rhoulovi nepřejícího blba forever)… podle nich se film zdál bejt tříhodinovej brutál, z něhož lidi odcházejí. A i tady si přečtete, že Vaněk nemá rád ošklivý lidi a že si měsíčně kupuje hadry za sto litrů… ale v tom rozhovoru to vysvětluje logicky, bez špetky pohrdání, naopak, svěřit se mu do péče by pomohlo půlce našeho národa, protože obecně prostě vkus nemáme, co si budeme namlouvat… spousta z nás intošů žije v prefabrikovaných konfekčních bytech s velikánskou sedačkou před ještě větší televizí, s reprod

Vzkaz hloupější části voličů

Obrázek
Dneska je to šest let, kdy jste si zvolili za svého prezidenta zatím nejhnusnějšího a nejzlejšího představitele Česka v celé historii země. Na Hrad jste tak delegovali nikoli hlavu státu, ale zapšklou a zasmrádlou, vzteklou a záštiplnou prdel svého svědomí. Šest let můžete být pyšní, že jste pomohli zkurvit tuto zemi, její lepšící se pověst ve světě, že skrze oligarchistické manýry prezidentovy ekipy i jeho samotného si vytíráte zadek ústavou, že závistí, žlučí a jedy zasíráte bolševikem už tak dost zasrané ovzduší. Vy sami si můžete za to, že se máte hůř než ostatní, že vám smrdí z huby, že vás nemá někdo rád. P.s. Dnes je to taky šest let, kdy nám umřel pes. Onu sobotu roku 2013 jsme v půl čtvrté odpoledne smutní bezmocí nad vaší nepochopitelnou volbou civěli na televizní volební studio, když nám zavolal veterinář, abychom se s Garpem přijeli rozloučit. Měl nádor v hrtanu, pro psa, kterej sežral všechno, co se sežrat dalo, bolest a utrpení z největších. Přesto až do poslední ch