29. ledna 2011

Každý očan ČSSR¹ má svůj iPad!

Tak by zněl titulek na první straně Rudého práva² z 19. ledna 1986³. Tehdy nás totiž bylo 15 miliónů, alespoň podle oficiálních statistik. Pravda, včetně 5 000 000 Slováků⁴, s nimiž jsme tehdy sdíleli jednu republiku. Čertví, kde bychom tehdy byli se současnými technologiemi (raději nedomýšlet) a naopak, jedno vím ale jistě: všichni, kteří by tehdy mohli být fanoušky Steva Jobse, chtěli víc než iPad na záPad. Nejsem si jistý, co by bylo dostupnější…

¹ něco mezi Evropou a Ruskem
² největší noviny na světě.
³ rok, kdy Steve Jobs odešel od Apple a založil firmu NeXT (chtěl vytvořit vytvořit počítač i operační systém lepší, než kterými v té době byl Macintosh).
tam by se zařízení prodávalo pod názvem iPád
sharing
To se mi líbí
více na  HYPERLINK "http://www.apple.com/jobs/us/" www.jobs.cz
noviny tehdy vycházely černobílé

Výrobek národního podniku Jablko⁸

20. ledna 2011

Nestyďte se, že jste bibliofilní!


Kdyby mnohé šlo tak, jak by to chtěli vizionáři, bylo by to nějak takhle:
Měli jste doma celkem obsáhlou knihovnu. To byla taková ta veliká věc většinou někde u nosné zdi, která byla napěchovaná tím, čemu se říkalo knihy. Svým obsahem, barevností jednotlivých hřbetů a cetkami, které vyplňovaly několik volnějších plošek, dokreslovala příjemnou domáckou atmosféru, nutila k pravidelnému probírání se okem či rukou, a chytala prach. Knihy, kterých v ní bylo na stovky, byly uloženy ve fragmentech systému, vzniklém vždy v rámci posledního stěhování nebo malování bytu. Přistoupit k takové knihovně se blížilo zážitku, kdy stojíte poprvé před nahou milenkou a nevíte, kam rukama dřív. I knihovna nabízela tisíce rozkoší téměř nekonečných, ovšem být přistižen jsa do ní ponořen až po inflagranty nevyvolávalo téměř žádné emoce, natož výhrůžky sexuálním vegetariánstvím, či slzy nad objevem napučelého paroží.
Nedávno jste tuhle nenáročnou lásku opustili. Vyvrhnuli její vnitřnosti, rozštípali její tělo a po antikvariátech rozprodali její duši. Siluetu, kterou zanechala na zdi, když se před vámi opírala, přetřeli a zabili kusem nějakého nábytku.
V posteli ležíte se studenou plastovou deskou se sklem místo čela a přes její neviditelnou wifinu hledáte na zdi siluetu té… no, jedné takové známé.
Naštěstí mnohé jde jinak a rozumně a vám je pořád dáno usínat s obličejem zabořeným do rozevřeného klína oblíbené knihy, probírat se listy jejího těla, být jím vzrušován a milovat je, a těchto lásek mít na stovky. A nikomu nevadí vaše bibliofilní sklony...

16. ledna 2011

Vyžírkové


Známe to my všichni, kteří navštěvujeme vernisáže a tiskovky svých přátel, abychom se s nimi zase viděli, stihli si říci několik hřejivých komplimentů či impertinencí, abychom jim vytvořili milou kulisu veřejného zájmu a abychom jim upřímně zatleskali a měli možnost je pochválit. A než se s hlavními hrdiny té které akce stačíme navzájem poobjímat a zulíbat, než mluvčí stihnou pronést své opěvné ódy a hudebníci odehrát své citlivé party, zvládne partička všudypřítomných budižkničemů obsadit všechny strategické body na trasách ke švédským i jinak obloženým stolům.
S tvářemi plnými skvěle zahraného zájmu o dění kdesi kolem mikrofonu či pořadatele s náručí posléze darovaných květin, navzájem spolu na dálku komunikují jak zkušení hráči blufující kolem rulety či při pokeru. Shrbené plešaté hlavy starců, úlisně zmalované babské tváře, démonický vousáč a slizoun s přehazovačkou... a ruce třesoucí se na gratis skleničku vína a chlebíček.
Nejsou to žádní chudáci, za odpoledne obrazí několik akcí, jsou skvěle zorganizovaní, diáře mají popsané akcemi, v propracovaném systému hodnocení té které instituce... a všechno vyžerou.
Není mně jich líto. Spolehají na to, že nám samozřejmá úcta ke stáří nedovolí sebrat jim navršené talířky a bezedné skleničky, rozprášit jimi obsazené stolky co nejblíž hodokvasu a poslat je do háje. Nemýlí se, úcta a výchova mně skutečně leccos nedovolí. A to ani vůči obyčejným prachsprostým zlodějům.