20. ledna 2011

Nestyďte se, že jste bibliofilní!


Kdyby mnohé šlo tak, jak by to chtěli vizionáři, bylo by to nějak takhle:
Měli jste doma celkem obsáhlou knihovnu. To byla taková ta veliká věc většinou někde u nosné zdi, která byla napěchovaná tím, čemu se říkalo knihy. Svým obsahem, barevností jednotlivých hřbetů a cetkami, které vyplňovaly několik volnějších plošek, dokreslovala příjemnou domáckou atmosféru, nutila k pravidelnému probírání se okem či rukou, a chytala prach. Knihy, kterých v ní bylo na stovky, byly uloženy ve fragmentech systému, vzniklém vždy v rámci posledního stěhování nebo malování bytu. Přistoupit k takové knihovně se blížilo zážitku, kdy stojíte poprvé před nahou milenkou a nevíte, kam rukama dřív. I knihovna nabízela tisíce rozkoší téměř nekonečných, ovšem být přistižen jsa do ní ponořen až po inflagranty nevyvolávalo téměř žádné emoce, natož výhrůžky sexuálním vegetariánstvím, či slzy nad objevem napučelého paroží.
Nedávno jste tuhle nenáročnou lásku opustili. Vyvrhnuli její vnitřnosti, rozštípali její tělo a po antikvariátech rozprodali její duši. Siluetu, kterou zanechala na zdi, když se před vámi opírala, přetřeli a zabili kusem nějakého nábytku.
V posteli ležíte se studenou plastovou deskou se sklem místo čela a přes její neviditelnou wifinu hledáte na zdi siluetu té… no, jedné takové známé.
Naštěstí mnohé jde jinak a rozumně a vám je pořád dáno usínat s obličejem zabořeným do rozevřeného klína oblíbené knihy, probírat se listy jejího těla, být jím vzrušován a milovat je, a těchto lásek mít na stovky. A nikomu nevadí vaše bibliofilní sklony...

Žádné komentáře:

Okomentovat