Pohled, jakej jsem dosud nezažil

Ten její pohled… kdyby uměla mluvit a při tom kukuči ještě říkala nějaký přání, má mě na kolenou a po těch starejch kolenou jdu to přání splnit. Ale taky jsem si uvědomil, jak je zvídavá: U nás doma, čímž myslím dobu se svou rodinou (1990 a dál), byla nahota tak nějak normální… ne že bychom se se ženou doma nějak producírovali nahatý, to ne, ale nestyděli jsme se. Ale nepamatuju se, že by na mě někdy někdo koukal tak zvědavě, jako Matylda. Když se sprchuju, vždycky se stulí na podlaze vedle vany, a když se snažím vylézt, mám vždycky problém najít tou bosou mokrou nohou místo, kde není ona. A v tu chvíli se probere a začne si mě zespodu strašně zvědavě a zvídavě prohlížet, a je to pohled, jakej jsem dosud nezažil. Takhle nějak asi vypadám, když stojím pod nějakou ohromnou konstrukcí a divím se, proč to někdo vymyslel a postavil a co je to vlastně za nesmysl ta věc uprostřed. Takovej ten pohled, kterej říká: „Nemusím rozumět všemu.“

(Protože se běžně nesprchuju s foťákem, cvakl jsem jinej její pohled v posteli.)