17. srpna 2018

Kriminálka Anděl



„Tak co tu máme?“
„Mrtvou ženu, asi čtyřicet let, a tipuju, že bělošku.“
„Proč myslíš?“
„Podívej… má úplně bledou kůži.“
„Co otisky?“
„Technici už jsou na cestě.“
„Už víme, čím ji zabili?“
„Tupým tvrdým předmětem, ale víc ti řeknu po pitvě.“
„Třeba tímhle chlebem?“
„Je to možné. Jestli je včerejší a z Penamu, možná ano. Pošlu ho do laborky.“
„Tomáši, zavolej Rudovi, ať to prověří.“
„Jasně, šéfe.“
„A ty, Olivere, proklepni to… pšš… volá Kopecká. Tomeček, slyším.“
„Tak co máte?“
„Mrtvá žena, stáří čtyřicet let, totožnost dělá Ruda, ubitá asi chlebem, ale víc budeme vědět po pitvě.“
„Ráno chci mít zprávu na stole. Nashle.“
„Nashle.“
„Ehm… doktore… a víš už hodinu smrti?“
„Jestli je teď už deset hodin, tak nějak kolem šesté.“
„Dík. Tomáši, zavolej Janu, ať obejde pekařství.“
„Jasně, šéfe.“
„Šéf je tu Kopecká… tak si to shrneme… v šest jde támhle odsud…“
„Šéfe, pojďte sem, něco jsme našli.“


Žádné komentáře:

Okomentovat