18. června 2011

Privátní olomoucký půlmaratón Stromovkou

Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo: nemohl jsem tu nechat psa samotnýho, a oželel tak Olomouc. Ale když vidím, jaký je venku šero teď, krátce před šestou, jsem docela rád, protože potmě nerad běhám a při startu za víc jak hodinu a mém čase bych se k cíli blížil téměř v noci.
V klidu jsem si našteloval garmina, od rána jsem se hlídal, abych nesežral něco nevhodnýho, poránu jsem si došel na trh pro fantastickej chleba a šíleně aromatickou královskou lilii (zrovna mě zase začíná štípat v nose, sedím přímo pod ní) a pro neskutečně voňavej česnek, a lehce se udržoval v příjemným natěšení na odpolední běh.
Cestou do Stromovky se mi nahodil garmin, za to Nokina se prostě nechytla, a to ani pozdějc, ba co víc, SportsTracker se zase sám od sebe vypnul, takže definitivně konstatuju, že tahle aplikace je (aspoň teda pro mě a v jinak fantastickým telefonu N8) úplně na hovno.
Infotabule u vchodu do parku byla mým startem, s vědomím, že jeden okruh Stromovkou má bezmála 3,5 km, takže šest okruhů plus pár set metrů navíc. Na každém z piknikových míst nějaká grilovací parta, takže vzduch byl prosycen vzrušujícími vůněmi, před Šlechtovkou zrovna končil nějaký závod a z Fučíkárny vyřvávaly hity těch, kteří by se rádi považovali za národní klenoty…
První dva okruhy v naprostý pohodě. Při osmým kiláku trochu bolest v levým chodidle, ale přešla. Půlka (po třetím okruhu) nic moc, věda, že mě čeká ještě jednou to samý. Ve dvou třetinách (čtyři okruhy) jsem se zařekl, že to zvládnu a třeba i pěšky, když už mám tolik za sebou. Při 17. kilometru sprchlo, při 19. jsem potkal Pavla Štingla a ten jen zíral, jak jsem najednou nekomunikativní (po doběhu jsem mu to vysvětlil), jindy je se mnou větší sranda. Poslední dva kilometry už byly čiré utrpení a uvědomění si, že na víc jak na tuhle štreku skutečně nemám a nemá smysl se na cokoli navíc těšit. Posledních pět set metrů jsem zatnul vše, co ještě drželo pohromadě, a prolétl pod viaduktem, kde jsem tušil svůj dnešní cíl. A taky jo, garmin zapípal a já zasípal.
Tepovka nepřekročila 171, průměr 151 je milej. Čas 2:20:47:08 je můj osobák, a těch 2138 kalorií doženu, nebojte!
Pak už jsem se jen protáhl, zjistil Nokiinu neschopnost, a dozvěděl se, že žena se zrovna vrátila z pětadvacetikilometrové túry Českosaským Švýcarskem a dcera že v pořádku přešla Malou Fatru.
Takže hromada výkonů. Ostatní ten dnešní nedetašovanej půlmaratón teprve čeká, za 6 minut mají start. Fandím, ale zůstávám člověkem!

Žádné komentáře:

Okomentovat