23. března 2012

Předposlední zprávy!

Žijeme teď v takové přerychlé době: ledva odezněly emoce z neštěstí ve švýcarském tunelu, objevil se šílenec v Toulouse, a jen začne vyjednávat, rezignuje Dobeš.   
Předevčírem se v téhle souvislosti na facebooku rozpoutala vášnivá diskuze, že rezignoval na svoji funkci až k večeru a deníky to nestihly dostat do svých ranních vydání (jako by měly i jiné než ranní). 
Všem nám zpráva o Dobešovi cinkla v mobilu nebo jiné vychytávce v dlani, v kapse nebo přinejhorším na stole, my ji přelétli očima a včera poránu, když jsme ji zahlédli (teda, kdyby stihl rezignovat před uzávěrkou) přes rameno někomu v metru, byla nám už jen nějak povědomá a v každém případě stará a vycpělá. A tak vše, co má být ráno sděleno světu, se smí udát do osmi večer a pak už mají události – alespoň ty tištěné – volno, padla, jak se říkalo.
Noviny nestíhají konkurovat sami sobě, svým internetovým verzím, které v potřebě vystřelit zprávu jako první ji mnohdy vypustí jako polotovar, s chybami, překotně, jen aby byla už už venku... a pak ještě vyjde pětkrát za sebou, jak je postupně aktualizována.
A to nepíšu o tom, co dneska znamená být novinářem: šmejdit po Googlu, brodit se televizními kanály, sjíždět RSS a obratem vše co nejrychlejc přeložit, přepsat (aby to nebyla kopie) a honem honem to vypustit na internet, aby s tím někdo nepřišel o tu zásadní vteřinu dřív, protože pak by v dalších zprávách dalších médií byl citován tamten a ne tuten. Na chyby se nehledí, překlepy a gramatická neznalost jsou v tomhle fofru podružné, hlavně být první. Kdejaká banalita se tak s vytřeštěným titulkem tváří jak bomba století, hlavně strhnout oči na naši zprávu, a to, že je to tuctový drb, co „jedna paní povidala“, nejenže nikoho nezajímá, ono to nikoho ani nenapadne, nemáme čas o tom přemýšlet, protože oči už bloudí po další jobovce, a ledva ji spolkneme, lejou se na nás další a další... a my s hubou dokořán hltáme a hltáme, co kdyby nám byť jen kousek uhltl někdo dřív.  
Nevím, jestli se tu ještě někdy rozepíšu o mém stesku po novinářích s vlastním názorem, s vlastní interpretací podloženou zkušeností… říkalo se jim komentátoři a byli novinářskou elitou. Zdá se mi, že elitu postupně nahrazují jelita. 
Některé dobré věci se už nevrátí. 

Psáno pro Futurum.

Žádné komentáře:

Okomentovat