3. února 2012

iTunesUčitel

Líbí se mi služba iTunesU, tedy mně zatím je k ničemu, ale určitě i na nás dojde. Předpokládám, že to U znamená Učitel, proč by to tam teda dávali? Hraju si s iPadem ve sborovně, teď je velká, času dost...
Zvoní!
Vcházím, třída způsobně vstane.
„Sedněte si,“ zamumlám a pokyn zdůrazním rukou.
„Nováku, rozdej iPady!“ zavelím a dám Novákovi první várku. 
Děti zapínají tablety a přihlašují se do sítě.
ID příjmení bez diakritiky, heslo jednotné: 5C_Kudrna.
Rozklikávám elektronickou Classbook, ležérním tahem otevírám Present a zběžně kontroluji postupně naskakující jména žáků. Chybějící čtyřístek odpovídá počtu vrácených iPadů, nečinně ležících na rohu jeho stolu, pro jistotu zkontroluji položku Apologies; co si zase ten flink Karas vymyslí? Tablet šprtky Hamouzové hlásí kolísavý signál, pomůcku bude třeba projet Janitorem.     
„Dneska si procvičíme psaní třemi prsty,“ oznámuji třídě a moje slova se okamžitě objeví jak na interaktivní tabuli za mými zády, tak na displeji každého žáka. Třída se směje, zapomněl jsem vypnout predikativní text a editor prsty nepochopil.
„Tak, děti, budu diktovat, pomalu, napřed řeknu celou větu naráz a potom pomalu po částech. Dnes vynecháme psaní malíčkem a prsteníčkem, unavili jsme si je minule při nácviku v Gymnastics. Takže: Na silnici pod lesem projížděl malý elektromobil...“ deklamuji a třída poctivě tapuje. 
Zatímco navykle vypouštím větu za větou a souvětí za souvětím, vzpomínám na svoje mládí, kdy jsem tatáž slova usilovně drtil čínským perem do linkovaného sešitu. Bez wifi, bez internetu a bez automatické korekce. Ještě dnes si pamatuji lavici, do níž jsem mezi větami ryl svá svědectví o Hamouzce... a sakra, není to nakonec máma támhleté šikulky? Škoda, že se třídní schůzky už nekonají ve škole, ale on-line přes ClassMeet, sice chytrou aplikaci, ale neosobní, s bůhvíjak autentickou profilovou fotkou (copak je Hendrichův táta fakt slon?!)... docela rád bych se s Lídou potkal.   
Třeba má profil na facebooku! Kouknu se hned o přestávce, přes CommonRoom.
„Tak si to po sobě ještě přečtěte, a kdo má hotovo, Save a může mi to poslat... Hamouzová, jak ty to děláš, že seš zase první?“ ptám se v nezvykle dobré náladě. 
Hamouzová si není jistá, většinou se na ni podívám otráveně, a dneska tohle?  
„Možná bych si ho mohla přidat jako přítele,“ napadne ji a už se těší na MainBreak.   
Všichni se postupně z češtiny odloggovali – říkají tomu „straight-hairing“, a když se přihlašují, je to pro ně „curling“ – a mají přestávku, čas akorát tak na kontrolu statusů a tweetů. Jen pár hladovějších si stihne zahrát Brunch, ti starší zvládnou BurnBeak. 
A pak zazvoní, a do třídy vejde jiná paní učitelka.
„Děti, zapněte si CompLiteracy...“
„Kudrno, vole, vstávej! Už zvonilo, tady máš třídnici a supluješ zemák v pátý cé!“


Žádné komentáře:

Okomentovat