24. února 2012

Dneska bych se opakoval.

Loni touhle dobou jsme tu gratulovali Stevu Jobsovi k jeho šestapadesátým narozeninám; vtipně jsem tehdy (ostatně stejně vtipně, jako cokoli dalšího předtím i potom) parafrázoval jeho keynote jako iPade6. Rok se s rokem sešel, nad Jobsem se fakticky zavřela zem („… jeho duch však krááčíí dááál!“ Ami, D7, G) a ke dnešku lze leda tak připomenout, že „dnes by se dožil sedmapadesáti let“. Ono „by“ je slůvkem jak se říká „tak trochu vošajstlich“, tedy lehce na hraně, resp. mírně za ní, těsně před skluzem po šikmé ploše kamsi, kam slušný člověk dobrovolně nedostává. Spoléhat se na „by“, mnohé by nebylo.    
Život jde dál a zatímco Jobsova slinivka má klid, světu zůstala ikona zvící poselství věrozvěsta. Dost možná se ale Steve Jobs v rovu neklidně převrací, když se k němu dnes a denně donášejí zprávy o zakázaných prodejích iToho či iOnoho, o úspěších právních bitev na iPolích, o uzavíraných iProdejnách stejně jako smlouvách s novými iDodavateli. Zatím akcie Applu krouží jak na horské dráze, svět se těší na iPadavku 3. generace a jablečný štrúdl (mimochodem, slovo „štrúdl“ s čárkou nad U místo kroužku na iPadu nenapíšete, i kdybyste se pominuli) má stále jisté své první místo v hierarchii mých dezertů (ale povidlové buchty ho dotahují).  
Ale kdyby se dneška přese vší logiku běhu života Steve Jobs přece jen dožil, rád se zopakuji a popřeji vše nejlepší, hodně pracovních i osobních úspěchů a hlavně to zdraví...


Žádné komentáře:

Okomentovat