Pavel Beneš

Jimmy Carter se dnes dožil sta let. Mám s ním spojenou jednu historku: měl jsem prastrejce, Joe Kanturek se jmenoval (byl to nevlastní bratr Ludvíka Kantůrka, předválečnýho zástupce americkejch filmovejch společností pro střední Evropu a zakladatele Moldaviafilmu, po válce naštěstí zůstal v Rakousku; do emigrace v roce 1939 odjížděl spolu s Werichem a Haasem, v Rakousku se pak s Haasem a Baarovou často vídali; když byl tady, táta ho vozil do Velhartic na partičky mariáše s Werichem). A tenhle „strejda Joe“ se jednak živil průvodcovstvím po americkejch památkách a pamětihodnostech, a jednak se zajímal o všechno, co se dalo pak znova prodat;a „sbíral“ hlavně Masaryka (a to pak uchovával u táty v aťasu na Žižkově; když zemřel, daroval jsem muzeu TGM v Rakovníku asi pět banánovek často hodně velkejch pokladů, za což teda ani nepoděkovali). Jako dárky nám vozil ručníky z hotelovejch koupelen nebo taštičky s mapkama, co nafasoval v letadle. Když jsem pak byl v roce 2009 v New Yorku a vydal ...

Svatopluk Byl jsem nadšenej, dojatej a spokojenej.  Nadšenej nejen ze Svatopluka; je to trapný, ale slyšel jsem je poprvý, a jestli do toho jdou furt s takovou vervou, patřej mezi rockovou špičku u nás. Kuzma (za nás famózní bubeník, s Křikem) je na basu úžasnej, a já moh – jako vždycky, když se to namane – oči nechat na bubenici, protože Petra Gasseldorferová je skvělá a mydlí do toho jedna báseň (a měla by bejt víc vidět, protože je na pódiu jednoznačně nejhezčí). Ty Sváťovo kusy jsem naposled slyšel strašně dávno, když ještě žil, a pak včera, a to bylo to nadšení. Nadšenej i z Vlasty Třešňáka, kterej nás všechny celou dobu držel v napětí a pak nezklamal. Skaláka jsem prošvih, smůla, zakecal jsem se s Placákovou v baru. A Gumový Kluky z Univerza jsem už nedal, musel jsem odjet venčit Matyldu, navíc v době, kdy měli začít (a stopro nezačali) většinou už spím. Dojatej jsem byl ze všech, s nimiž jsem mluvil, pozdravil se nebo se jen minul v nekonečnejch frontách na hnusný pivo. Je p...

Ano, je to živelní pohroma, a ano, tisíce lidí maj pech a smůlu a starost a je mi to líto. Jen mě překvapuje, jak krátká je naše paměť… bývávaly byly časy – a ještě docela nedávno – kdy platily pranostiky, jednou z nichž byla ta, jíž jsme jako děti hodně věřily, protože měla velkej vliv na první půlku letních prázdnin: „Medardova kápě – 40 dní kape.“ A že když na Medarda (8. června) kapalo, bylo skoro jistý, že prochčije celej červenec. Trávil jsem prázdniny na Šumavě, a tam když začalo pršet, tak fakt chcalo a chcalo. Źádný přeháňky nebo přepršky, ale celej červenec vytrvalej silnej déšť. Krom toho, že v srpnu pak byly houbový žně, to pro nás jinej bonus nemělo.      Jsem si jistej, že dole v údolích to dělalo stejnou paseku jako tenhle současnej déšť, a ten trvá teprve čtyři dny. Jen se o tom tehdy nepsalo, a než se k lidem dostalo oficiální přiznání, že někde nějaká povodeň spláchla jezeďákům celý pole s kukuřicí (o nějakejch domech nemluvě), bylo po dešti.  ...

Nic víc… než že jdete kvečeru Máneskou a potkáte bohyni. Říkáte si… ženská v černejch šatech, takovejch tu je. Asi jo.       Předešla mě, protože Matylda očuchávala nějaký svinstvo… ale všim jsem si jí chvilku předtím. Šla za náma, hrdá a sebejistá, vlastně tou ulicí plula. (A ano, usmáli jsme se pak na sebe, protože krátce předtím jsme míjeli takovej nesouměrnej pár, mládenec o hlavu a půl menší než děvče, on růžovou trvalou a ona pokérovaná takovým tím způsobem „hele, něco mi sem nakresli“, ať si každej má co chce, píšu to jen kvůli popisu toho páru.) Když se pak vzdalovala k Jiřáku – a my furt stáli o toho svinstva na chodníku –, zíral jsem za ní a vzpomněl si, jak snadno bych jí kdysi dávno řekl, že bych si ji chtěl nakreslit (to bych ovšem ani tehdy nesměl držet Matyldu). A myslel bych fakt nakreslit, protože takhle suverénní jsem byl až jako dospělej a (poprvý) ženatej, a jako ženáč jsem byl věrnej a chtěl lidi fakt jen kreslit. A protože jsem zase ženatej, a Š...

Rumcajs, Dostojevskij, Engels, Da Vinci, Jarda Kukal, ZZ Top, Skalák, … ať připomenu ty nejznámější kolegy. Jde o plnofous a mařenu.      Napadlo mě to s koncem roku 2022 – jak furt dělám s Lábusem ty androše a chodím do Unijazzu na jejich koncerty a křty a setkání –, tak abych si nepřipadal kór blbě, jen s patkou, vylepaným zátylkem (vždycky, když to bylo čerstvě vybraný, připadal jsem si jak nacistickej doktor) a intošským strništěm na bradě. Kdysi jsem byl taky mánička, s culíkem ke kříži a s „francouzskou sponou“ – to tenkrát ještě rostly klukům vlasy, to bylo před tím vejbuchem, rozuměj v Černobylu –, furt jsme to měli pod límcem, abysme nebudili zájem zelenejch mužíků, a otáčeli hlavama tak jako prkenně, vlastně jsme se otáčeli od hlavy k pasu, aby se nám to nevysmeklo. Byla to filozofie, životní názor, poznávací znamení (skoro stejný jako že „somráci“ měli zelenou bundu, důchodky a plyntašku s nakreslenýma logama Sabbatů, Zeppelínů, Slejdů a protiatomáku, kterej si...

Jo! Krásnej den, a povedlo se, v detailech víc, než jsem nad skicama čekal. Kupodivu nakonec nejlíp dopadlo exlibris úplně v rohu… ale i ta velká grafika je docela ke koukání (a jasně, že už teď vím, co bych kde udělal jinak a snad trochu líp).  4. 6. 2024 Tahle prvotní spokojenost nepotrvá dlouho, zejtra nebo při podepisování rozřezanejch grafik už zas uvidím to hafo kiksů, co jsem tam napáchal a neodhalil. Petr našel v zápiscích, že ne toluenem, ne acetonem, ale tím největším možným smradem – C6000 – se kopie přenášej na šutr nejlíp.       Přišla řeč i na Aleše (aby ne, ty jeho krásný grafiky v dílně jsou, kam oko padne), když byl včera v Reportérech ČT třikrát obrazem zmíněnej v souvislosti se zpronevěrou desítek mega sokolskou sekretářkou, an odhaluje plakát na slet před sedmi lety… evidentně dostali zaplaceno z tý defraudace (jasně, že ne! Vtip!). Stefan přišel podepisovat grafiku do sborníku o Kafkovi, co vydává Kavka (to je teda kavkárna), a Josef Bolf na...

Vtipný je, že na plakátku je grafika, která byla použita na obal Bářiny knihy SAMOTÁŘKY. Kdyby mi to trochu myslelo, mohl jsem to zmínit, třeba by tu měla časem autorský čtení. Napřed promlouvali zástupci jičínský galerie a Sobotky, pak o skláři Janu Štohazlovi promluvil Milan Hlaveš, mezitím kytarista s houslistkou hrálo, a na závěr přišlařada i na mě. A tohle jsem tam řekl: Jeremiáš tu asi žádnej není, co? Já jen, že má svátek…    Helejte, prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok. Filipa Jakuba mráz – to obilí plný klas. Filipa Jakuba déšť – to zlá zvěst. Na Filipa a Jakuba koníček trávy naškubá. Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest. Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno (nebo víno, podle kraje). První květen deštivý – polím a loukám škodlivý. Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle čočka zaseje. Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí. Sešli jsme se tu, protože krásný 200. narozeniny slaví náš oblí...