Zdiby chyby
Jo! Krásnej den, a povedlo se, v detailech víc, než jsem nad skicama čekal. Kupodivu nakonec nejlíp dopadlo exlibris úplně v rohu… ale i ta velká grafika je docela ke koukání (a jasně, že už teď vím, co bych kde udělal jinak a snad trochu líp).
4. 6. 2024 Tahle prvotní spokojenost nepotrvá dlouho, zejtra nebo při podepisování rozřezanejch grafik už zas uvidím to hafo kiksů, co jsem tam napáchal a neodhalil. Petr našel v zápiscích, že ne toluenem, ne acetonem, ale tím největším možným smradem – C6000 – se kopie přenášej na šutr nejlíp.
Přišla řeč i na Aleše (aby ne, ty jeho krásný grafiky v dílně jsou, kam oko padne), když byl včera v Reportérech ČT třikrát obrazem zmíněnej v souvislosti se zpronevěrou desítek mega sokolskou sekretářkou, an odhaluje plakát na slet před sedmi lety… evidentně dostali zaplaceno z tý defraudace (jasně, že ne! Vtip!). Stefan přišel podepisovat grafiku do sborníku o Kafkovi, co vydává Kavka (to je teda kavkárna), a Josef Bolf nakreslil kámen pro tutéž akci (zapomněl jsem ho vyfotit, i když v jednu chvíli jsme ho s Petrem pozorovali, jak zamyšleně s pohledem upřeným kamsi doblba stojí se zapnutým fénem nad svým kamenem…
(Mimochodem, všimněte si na fotce, jak nádherně – a normálně! – Stefan drží tužku. To už dneska u mladejch neuvidíte, většina cokoli na psaní nebo kreslení drží jak prase kost; párkrát jsem si ve škole potají zkusil držet tužku jako některej ze studentů, a zaboha mi to nešlo… schválně pozorujte lidi, když píšou, většinou je to neskutečná ekvilibristika, jak nemožně se dá držet propiska.)
Mezi mnohým jiným už pár měsíců leží na jedný z hromad nádherná monografie Oldy Jelínka, co vydal Albatros. Zakoukal jsem se do ní, a ty jeho kresby a pastely a obrazy jsou tak neskutečně nádherný, ale tak neskutečně moc, že jsem neodolal a hned tam – zatímco Petr brousil kámen mezi červenou a šedou barvou – jsem si ji objednal. Už dlouho mě žádná monografie takhle neuchvátila (já vůbec nejsem kupovačem monografií, většina z těch, co mám či jsem měl, se se mnou leta stěhuje z místa na místo, do většiny jsem se koukl jen napoprvý a je mi blbý se jich zbavovat, jakkoli jen ony zaberou vždycky několik banánovek a vážej snad metrák), tak se těším, až mi dorazí. Hned ji hodím sem do dílny, aby mi ji Olda podepsal, až tu zas bude tisknout. Táta ho měl moc rád, hlavně v dobách, kdy teprv začínal, tehdy s Ádou Bornem byli kreslířská dvojka, a z tý knihy mám pocit, že jako kreslíř je Olda z těch dvou dalece mnohem lepší (a ano, Olda má nakreslenej kámen, co je vidět za Stefanem na otomanu).
Přišla řeč i na Aleše (aby ne, ty jeho krásný grafiky v dílně jsou, kam oko padne), když byl včera v Reportérech ČT třikrát obrazem zmíněnej v souvislosti se zpronevěrou desítek mega sokolskou sekretářkou, an odhaluje plakát na slet před sedmi lety… evidentně dostali zaplaceno z tý defraudace (jasně, že ne! Vtip!). Stefan přišel podepisovat grafiku do sborníku o Kafkovi, co vydává Kavka (to je teda kavkárna), a Josef Bolf nakreslil kámen pro tutéž akci (zapomněl jsem ho vyfotit, i když v jednu chvíli jsme ho s Petrem pozorovali, jak zamyšleně s pohledem upřeným kamsi doblba stojí se zapnutým fénem nad svým kamenem…
(Mimochodem, všimněte si na fotce, jak nádherně – a normálně! – Stefan drží tužku. To už dneska u mladejch neuvidíte, většina cokoli na psaní nebo kreslení drží jak prase kost; párkrát jsem si ve škole potají zkusil držet tužku jako některej ze studentů, a zaboha mi to nešlo… schválně pozorujte lidi, když píšou, většinou je to neskutečná ekvilibristika, jak nemožně se dá držet propiska.)
Mezi mnohým jiným už pár měsíců leží na jedný z hromad nádherná monografie Oldy Jelínka, co vydal Albatros. Zakoukal jsem se do ní, a ty jeho kresby a pastely a obrazy jsou tak neskutečně nádherný, ale tak neskutečně moc, že jsem neodolal a hned tam – zatímco Petr brousil kámen mezi červenou a šedou barvou – jsem si ji objednal. Už dlouho mě žádná monografie takhle neuchvátila (já vůbec nejsem kupovačem monografií, většina z těch, co mám či jsem měl, se se mnou leta stěhuje z místa na místo, do většiny jsem se koukl jen napoprvý a je mi blbý se jich zbavovat, jakkoli jen ony zaberou vždycky několik banánovek a vážej snad metrák), tak se těším, až mi dorazí. Hned ji hodím sem do dílny, aby mi ji Olda podepsal, až tu zas bude tisknout. Táta ho měl moc rád, hlavně v dobách, kdy teprv začínal, tehdy s Ádou Bornem byli kreslířská dvojka, a z tý knihy mám pocit, že jako kreslíř je Olda z těch dvou dalece mnohem lepší (a ano, Olda má nakreslenej kámen, co je vidět za Stefanem na otomanu).
- - - - - - - -
31. 5. 2024 V pátek jsem napsal: Další dva dny radosti. Měl jsem začít v pondělí, ale protože pan tiskař musí ten den lítat letadlem, začali jsme včera. Fotila nás Margita, která se tu naučila včera podepisovat se a vedle psát pořadový číslo… nikdy zkrátka není na cokoli pozdě, jednou to poznání přijít muselo.
- - - - - - - - -
 |
31. 5. 2024, první tři barvy, foto Margita Titlová |
 |
| 4. 6. 2024 |
Komentáře
Okomentovat