Carter stoletej

Jimmy Carter se dnes dožil sta let. Mám s ním spojenou jednu historku: měl jsem prastrejce, Joe Kanturek se jmenoval (byl to nevlastní bratr Ludvíka Kantůrka, předválečnýho zástupce americkejch filmovejch společností pro střední Evropu a zakladatele Moldaviafilmu, po válce naštěstí zůstal v Rakousku; do emigrace v roce 1939 odjížděl spolu s Werichem a Haasem, v Rakousku se pak s Haasem a Baarovou často vídali; když byl tady, táta ho vozil do Velhartic na partičky mariáše s Werichem). A tenhle „strejda Joe“ se jednak živil průvodcovstvím po americkejch památkách a pamětihodnostech, a jednak se zajímal o všechno, co se dalo pak znova prodat;a „sbíral“ hlavně Masaryka (a to pak uchovával u táty v aťasu na Žižkově; když zemřel, daroval jsem muzeu TGM v Rakovníku asi pět banánovek často hodně velkejch pokladů, za což teda ani nepoděkovali). Jako dárky nám vozil ručníky z hotelovejch koupelen nebo taštičky s mapkama, co nafasoval v letadle. Když jsem pak byl v roce 2009 v New Yorku a vydal se za ním, zjistil jsem, že rok předtím umřel a nikdo to vlastně nevěděl…
    No a jednou Joe přiletěl, muselo to bejt kolem roku 1979, a přivezl kufr (fakt že kufr!) placek a vlaječek a dalších suvenýrů, co mu zbyly jednak po zvolení Cartera prezidentem v roce 1976 (mimochodem, 15. července 1976 – na moje šestnáctý narozeniny – si Carter vybral za svého kandidáta na viceprezidenta Mondaleho, jehož placky Joe přivezl taky), a jednak po letu Apolla 17 na Měsíc v roce 1972 (placky všech velikostí). To, že to provezl, byl zázrak. Šílenost pak byla, že když zjistil, že v neděli chodím na burzu na Letnou, rozhodl se jít se mnou a ty věci tam prodat. Vždycky začínal větou „Helejse, já ti mám takovej nápad…“ a my si mohli bejt jistý, že vyrukuje s nějakým šméčkem, takže i tady mi zatrnulo a jen jsme se dohodli, že kdyby něco, neznáme se a nejsme tam spolu. No… asi toho dost prodal, určitě i leccos rozdal, na každej pád policajty vůbec nezajímali huňáči s deskama, ale nějakej divnej chlápek prodávající imperialistický reklamní předměty. Nevím, jak to Joe udělal, ale asi půlhodinu poté, co na burzu policajti dorazili a rozprášili ji, jsem se s ním sešel dole u mostu na stanici dvanáctky a odjeli jsme domů do Košíř. Udal hlavně placky Apolla, protože na nich byly americká vlajka a státní znak s orlem, ale i pár věcí s Carterem. Jeden z volebních plakátků mi pak dlouho visel v pokojíku na chalupě, hned vedle dvoustrany z Mlaďáku a titulkem „Případ Magor“.
    O jedinou věc na tý burze prý zájem nebyl, a to o pruhovanou placku s textem O 'Oe Ka Haku. Nikdo nevěděl, co tam je napsáno… já ji pak leta nosil a nejednoho opilce jsem dovedl k zoufalství, když se marně ten text snažil rozklíčovat. Dodnes nevím, co znamená, zvukem mi připadá jak nějaká maorština, ale čertví.
    Plakát s Carterem dávno vybledl, tu placku určitě někde ještě mám, akorát nevím, kde. 
    Jo, a ke Sluncům a k Šupům s náma chodil kluk, kterýmu se říkalo Kártr, protože jako Jimmy tak trochu vypadal. Mám jen tuhle jeho kresbu. 

Vlevo strejda Joe, vpravo Kártr