Čím víc petard, tím víc retard!

 

31. prosinec je Den coming-outu kreténů, ostrostřelců, kraválomilců a zastydlejch chlapečků s dřevěným samopalem a malým pinďourem.

Jsme tady proto, abysme se měli rádi a abysme si dělali dobře, a ne proto, abysme si ubližovali a působili si bolest, ať už fyzickou nebo psychickou. Kdo tohle nechápe a má potřebu kolem sebe střílet a dělat kraval, je prostě jenom nemocnej.
    Mě udivuje, kolik jinak a jindy poměrně rozumnejch lidí k týhle formě slavení inklinuje. A kolik z nich nechce pochopit, že Česko za poslední rok přijalo několik set tisíc lidí z Ukrajiny, odkud je vyhnaly podobný zvukový a světelný efekty, pohříchu doprovázený střelama a raketama a granátama a minama. Jim asi nevysvětlíme, že k tradici poúnorovýho Československa a posametovýho Česka patří i radost části populace z kraválu a střílení a strašení se… a že to začíná „štěstím v dětskejch očích“ z prskavek na vánočním stromečku, pokračuje házením dělbuchů při fotbale a molotovovejch koktejlů do oken „nepřizpůsobivejch“ spoluobčanů, a končí nákladnejma a „vizuálně naprosto úžasnýma“ ohňostrojema, včetně těch, který si ty kreténi z velkejch kreténů největší dělají privátně a divěj se, že novej rok pak začínaj bez prstů a vlasů v lepším případě, bez očí, rukou nebo souseda v případě nejhorším.
    Už dávno nejde o to, jestli z ohňostrojů a petard jsou vyděšený nějaký zvířata včetně našich psů nebo koček. Žijeme ale ve 21. století a předpokládal bych, že jsme schopný slavit a oslavovat míň vojácky, že salvy a smrad střelnýho prachu jsou minulostí a že jsme se dopracovali dál než k oslavnýmu řinčení zbraněma (protože střelnej prach není nic než něco určenýho k ničení, ať už skal nebo lidskejch cílů) a tleskání a jásání nad barevnejma světýlkama na obloze.
    Radosti z ran a výbuchů prostě nerozumím, a lidi, který se v tom vyžívaj, považuju za mentálně zaostalý. Jestli je to ale fakt baví, měli by popojet pár set kiláků na východ a (snad) zmoudřet na Ukrajině při ochraně těch, který sílu před kraválem petard a bolestí a smrtí z ní ujet neměli, zatímco ti, který tu sílu měli, jsou tady v Česku – kde našli novej neválečnej domov – vystavený pohanskejm rituálům oslavujícím sílu a moc střelbou, rachotem, hvízdáním střel a bleskama, který maj spojený se smrtí svejch nejbližších a se zmarem a ztrátou všeho, co dosud budovali a čím žili.
    Já tyhle střílející hovada neobtěžuju svým tichem, tak ať oni neobtěžujou mě svým virválem. Ano, takhle jednoduchý to je, a ani takovou banalitu nejsou s to pochopit.