Je spokojená, a kvůli ní tu jsme

Žena a fena, písek a voda, nebe a slunce… hele, vypadá to, jako že nosí, ale nenechte se mejlit, zatím fakt ne. I když jsem stál ve vodě dvacet metrů od břehu (ano, furt jdete a furt je vody nad kolena) a hodil jí to ještě dál, vždycky s tím vyběhne ven, na mým nebo Bářině ručníku se oklepe, nahází nám na věci pár hrstí písku, a zas hurá do vody. Ale je spokojená, a kvůli ní tu jsme.

Měli jsme tu bejt do pondělí, ale nakonec odjedem zejtra odpo. A Bára objevila zahradnictví, kde všechno stojí zlomek toho co v Česku, takže Matylda se bude domů vracet v botanický zahradě. Jo a taky jsme si na parkomatu nepřečetli, že o víkendu se tu neplatí za parkování, a naházeli tam pár zlotejch, takže tu můžem parkovat až do pondělního poledne.

Potom jsme se skvěle najedli s výhledem na hlavní pláž a na západ slunce, a pak už mi byla zima, protože jsem se odpoledne spálil (a to tak, že komplet všude, co jsem si během těch čtyř hodin na plným slunci nezakryl plavkama, rukou nebo Matyldou, která si mi v jednu chvíli normálka dřepla na hlavu, a když jsem se konečně nadechl, tak se trochu sesunula, takže mi ksicht tlačila do písku už ne prdelí, ale hrudníkem, samozřejmě plným písku; ale nechal jsem ji, jako pejskař jsem fakt hodně tolerantní), tak jsme šli k autu a Matylda se jim tam zas parádně vykadila (zase průjem, asi teda z tý vody). Jo, a ještě odpoledne vyhrabala na pláži vysušenýho racka, kterej fakt šíleně páchnul, když nám ho pyšně přinesla. Jestli si ukousla i z něj, má pro průjem omluvu.

Tady je v půl jedenáctý večer 24 °C, kolik je doma? Furt chčije?