13. ledna 2014

Rudé


Já se z nich jednou zjevím: kdykoli je někde zahlédnu, přitáhnou můj zrak a krev naženou do hlavy. Parádně exaktní a pečlivě vystavené, s vědomím vzrušujícího detailu znásobeného deseti.
Řeč je o obyčejných ženských červeně nalakovaných nehtech.
Žádná jiná barva na nich se mnou tak nezacloumá, růžové, modré, perleťové, zelené či černé jsou vždycky jen fádním pokusem o odvrácení pozornosti; lákavý červený lak v odstínu tak laciném, že víra v drahokam mění chladnou vážnost ve vášnivou pošetilost. 
K zešílení se mi líbí. Zahlédnout třeba v cestujícím davu dlaň sevřenou kolem madla a zvýrazněnou pěti sytě červenými detaily pro mne většinou znamená nevůli odtrhnout od nich zrak a fascinovaně si představovat, od kterého počátku došlo až k těmto konečkům, a je mi vždy jasné, že na té trase je toho spousta nesmírně vzrušujícího a ladného, vnadného, smyslného a něžného: na horním z konců to začíná či končí moudře a usměvavě, vyzývavě vstřícně, ve stejném odstínu precizně vykroužené, dál hrdě ztepile a o kus níž pak ve vnadném páru se skrytém červenými akcenty, a na opačném konci pak v křehké, dokonale vysoustružené anatomii křivek svůdně a štíhle nepřehlédnutelné… a ano, někde uprostřed ono tajené tajně tajemné, zdánlivě nepřístupné a přesto nabité vší energií, kterou si snad lépe ani nepředstavovat, zvláště v cestujícím davu a s dlaní sevřenou kolem toporného madla.
Dav kolem může být stohlavý a o dvou tisících prstů, stačí aby deset z nich kmitalo svými rudými muletkami a svět starého vola se ocitá v býčích snech. Pantomima prstů se sklenkou, šálkem nebo cigaretou, tanec na klávesnici mobilu či balet zdánlivě pouhé gestikulace svádějí k nejhříšnějším možným představám, jaké může zatrpklý nesmělec mít.

P.s. Dnes jsem si byl v lékárně pro medikament. Nemohl jsem nedat laborantce vydávající mi kýženou tubičku svou novoročenku s černým textem na bílé ploše a se sytě červenou pointou, ladící s jejími prsty položenými na grafitově temném pultě na pozadí bílého pláště...


1 komentář: