Pavel Beneš

Oproti všem svým astrologickým hláškám a astronomickým horoskopičinám Johannes Kepler(1) nakonec spadl s nebe, a aby toho nebylo málo, přitom pohořel a nakonec se utopil. Stalo se tak včera, v roce Keplerových krásných, leč nedožitých 440. narozenin(2).  Nelze se divit, že tak skončil prostopášník(3) považující astronomii za moudrou matku a astrologii za její záletnou dcerku, která se prodá každému, jen aby máma přežila; a čertví, co skutečně viděl a co si vymyslel, jsa k stáru silně krátkozraký a bez Havlova teleskopu(4).  Přestože vehementně odmítal pověry a devotní adoraci tehdejších astrologických výkladů, sám sesmolil více jak osm set horoskopů(5), do nichž sice jako první zavedl dekagonální řadu aspektů(6), jakmile ale začal s vlivem budov zastiňujících planety v okamžiku narození, byl lidem pro smích(7) a nezbylo mu než emigrovat do vesmíru(8), kde se uchýlil na soukromou planetku ISS, kterou pak po zbytek života uklízel a obstarával.  Do oněch netušených výšin ho ...

Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadnout mělo: nemohl jsem tu nechat psa samotnýho, a oželel tak Olomouc. Ale když vidím, jaký je venku šero teď, krátce před šestou, jsem docela rád, protože potmě nerad běhám a při startu za víc jak hodinu a mém čase bych se k cíli blížil téměř v noci. V klidu jsem si našteloval garmina, od rána jsem se hlídal, abych nesežral něco nevhodnýho, poránu jsem si došel na trh pro fantastickej chleba a šíleně aromatickou královskou lilii (zrovna mě zase začíná štípat v nose, sedím přímo pod ní) a pro neskutečně voňavej česnek, a lehce se udržoval v příjemným natěšení na odpolední běh. Cestou do Stromovky se mi nahodil garmin, za to Nokina se prostě nechytla, a to ani pozdějc, ba co víc, SportsTracker se zase sám od sebe vypnul, takže definitivně konstatuju, že tahle aplikace je (aspoň teda pro mě a v jinak fantastickým telefonu N8) úplně na hovno. Infotabule u vchodu do parku byla mým startem, s vědomím, že jeden okruh Stromovkou má bezmála 3,5 km, t...

Ještě že ta aplikace byla volně ke stažení... nedal bych za ni ani korunu. Nekteré věci je dobře nemít ani zadarmo(1). Takže čtvrteční promo(2) akci k uvedení „totálního“ balíku iStrike(3) považujme za nepovedenou jak z marketingového hlediska, tak z hlediska čistě userového(4). Prostě není každy den podsvícení. Hlavním tahákem měla být NoTraffic, která ale ani zdaleka nesplnila očekávání, která do ní především média(5) vkládala. Zmatená navigace spolu s pochybnou filozofií z ní právem učinily nepodařenou grotesku, o kterou bych jen stěží Zavadil, nebýt humbuku(6) mezi neodbornou veřejností. Čímž se dostávám k podpůrné utilitce iHoombook, která pokud je funkční, pak pouze jako contraproduct(7). Zbytečná halasnost a mediální multiplikace z ní ještě nedělají smysluplnou záležitost. Navíc nejde vypnout. Jediným prvkem, který se zpočátku zdál být funkčním, byla ulitka MovingMiners, bohužel necelé dvě stovky(8) otrávených uživatelů ani ji neučinily přitažlivou.  Na to(9), že mělo jít o ...

Svět žije existencí chytrých telefonů. Na jinou reklamu mobilních operátorů už téměř nenarazíte, chytré telefony si dnes prý může dovolit už úplně každý(1).   Před dvaceti lety jsme měli doma všichni takové ty bakelitové krámy(2) od SPT Telecom, s ciferníkem, v němž čas od času uvízl vyžraný malíček, jen to málem fiklo. Z dnešního pohledu úplné debily. Někteří z nás si pak dovezli to bezdrátové plastové sluchátko, měl jsem červené a pak i modré…  Pak se začaly objevovat první „mobilní“ telefony, takové ty masivní cihly(3) s těžce přenositelnými bateriemi. Jedním z prvních to musel tehdy mít Petr H., dnes hlava pomazaná po boku páně prezidenta, tehdy v křesle šéfredaktora Reflexu. Vlekl ten kufr z kanceláře do kanceláře, a bylo to komické. Vzápětí nastoupily ty menší kousky s anténami, kterými děravěly kapsy v sakách i kalhotách, a které zvonily všechny stejně, takže telefonát uprostřed porady v reklamce vyvolal společné tasení. Tehdy jsem i já podlehl a koupil sobě a ženě každ...

Dneska by se býval byl dožil hezkých 210 let František Jan Škroup, a byl by tak bezpochyby nejstarším člověkem na Zemi, jakkoli by Fidelu Castrovi(1) do jeho stále ještě mladických(2) – jeho lékařem Eugeniem Selman-Houseinem(3) avizovaných jakože ve zdraví dožitých – 140. narozenin zbývalo ještě 55 let. Jenže se jich naštěstí nedožil, a neměl tak tisíc pádných důvodů několikrát přemelodizovat svoji nejznámější skladbu, později zlidovělou až ve státní hymnu: Kde domov můj. František Jan Škroup(4) byl totiž tím, kdo složil píseň slepého žebráka Mareše(5) a vůbec všechnu muziku pro Fidlovačku aneb Žádný hněv a žádnou rvačku(6). Zamyslel jsem se (ano, i tímhle se čas od času zabývám), jak by asi tutéž skladbu komponoval František „Johnny“ Škroup dneska, na některém z gadgetů(7). Nejspíš by se – obklopený soustavou monitorů(8) v celkové uhlopříčce minimálně 10 metrů – nechal unášet smyčkami kapely Garáž(9) a Mareše by nechal, ať si žebrá v sadě s kví(10). Nejspíš by ani nepotřeboval MIDI(11...