Někdy je dobrý bejt úplně namol.

Tak jsme si včera odbyli svou veřejnou premiéru. Před ní jsme byli nervózní jak před prvním tanečkem, a po ní rozjívený jako po maturitě. Před ní jsme doufali, že jí uděláme radost, a po ní jsme věděli, že se nám to povedlo.

Znáte to, ne? Jak čekáte dychtivě za rohem, abyste vybafli na někoho, koho máte rádi, a jak moc se těšíte, že se jako lekne. 

Včera U Zavěšenýho kafe slavila kamarádka Radka Ciglerová svou padesátku a pěveckej sbor NaMoll, jehož je členkou a k jehož založení přispěla nejedním panákem – protože nad nimi jsme se jednou stali pěvci –, pro ni nazkoušel vlastní verzi Schillerovy Ode au Freude na Beethovenovu melodii. 

Bylo to jako hra na schovávanou. Zapírali jsme před Radkou tajné zkoušky, tvářili jsme se dva měsíce nezúčastněně, včetně Radčina syna Matyáše, kterej byl důležitým článkem všech příprav. Potají jsme si broukali své party, namnoze marně se učili text nazpaměť, a pod taktovkou a pevnou rukou sbormistra Ondřeje Cutycha jsme se snažili sejít ve třech hlasech, které nám krásně rozepsal. 

Nevím jak ostatní, já vnímám zpěv po zpěvu stále silnějc svý potěšení z budoucího překvapení. A s každým odzpíváním našeho tenoristického partu cejtím, jak naše vůle udělat radost stoupá onou sakristií, kde zkoušíme, jak se tam nad náma převaluje a houstne a my ji vdechujem a zpívá se nám čím dál líp. A jak přes všechnu únavu celýho tejdne i tohohle nedělního večera bych zpíval a zkoušel dál a dýl, protože ta společná radost má smysl, na rozdíl od mnoha činností, který mě předtím stihnou unavit.

A to nevím, jak popsat úžasný pocity, když my tenoristi sedíme a proti nám se altkyně a sopranistky šplhají do jejich andělskejch vejšek, ani onu pýchu, kdy ony dřepí a my tam mručíme to svoje a holky nám pak tleskají, stejně jako my jim. Asi proto se jmenujem tak, jak se jmenujem, protože právě v těchhle chvílích jsem z nás ze všech úplně namol.

A včera jsme tu svou radost vypustili do světa. Nebyla to žádná sláva, ten zpěv, ale štěstí tam nějaký kolem nás lítalo. 

A v neděli se zase jdeme vyzpívat, až budeme úplně namoll.