Nejdelší slovo

S příchodem roku 1994 (ano, před šestnácti lety) jsem požádal adresáty své novoročenky o nejdelší české slovo, navíc složené jen ze souhlásek. Kromě množství odpovědí (78) jsem se dočkal i překvapení co se vlastních výsledků týká.
Nepsanou podmínku - minimálně osmi souhlásek, na základě jejichž užití ve slově "scrvrnkls" jsem o další možnosti požádal - nakonec splnilo osmnáct odepsavších: Karel Aubrecht (čtvrtprd), Jiří Cicvárek (vchrstls), Stania Donnenberg (vrchchls), Jana a Ivan Komárkovi (čtvrtprd), moje maminka (zcvrnkls), Jiří Ornest (všmrncls), Jan Unger (vchrstls) a Martin Zet (scvrkprd), přičemž původní slovo (scvrnkls) uvedli Karel Aubrecht, Štěpán Klas, Michal Lutterer, Ivana Naegele, Kateřina Pavelková, Jiří Slíva, Antonín Škvor, Táňa Svatošová a jedna fialovým fixem nečitelně podepsaná žena (zato s jihoafrickým jazykolamem iqaqa laziqikaqika kwaze kwaghawaka uqhoqhoqha, což údajně znamená skunk spadl dolů a zlomil si hrtan). Pominu-li namnoze nesmyslné novotvary na deset a více souhlásek (výjimkami jsou jen Erikou a Lukášem Brádáčkovými fundovaně obhájené vzschrchls a zdrblkvrdlzprdls, a nekonečné - byť samohlásčité - skinhedské zaržání oiiiiiiiiiiiiii Davida Vávry), pak nejdále se s devíti souhláskami dostali Tomáš Motl (vscvrnkls) a Lenka a Ian (t.č.) Smithovi (šmrncprst), již byli nakonec i vyhlášeni vítězi.

A aby ani netuzemští adresáti nepřišli zkrátka, měli stejný úkol, jen složení slově mělo být opačné - jen ze samohlásek. Vítězi se stali Karl Heinz-Werner z německého Bad Nenndorfu (aua) a Bruno Pollaci z Pisy (io).
A proč se k tomu najednou vracím? Aby bylo vidět, že to, co se nám zdá krátké, jiní vnímají jako nejdelší.