Když Murakami píše česky

Tuhle jsem na to opět narazil, když jsem se vyznával z lásky k běhu a četbě Murakamiho: koho že skutečně máme rádi a velebíme jej jako skvělého spisovatele, čteme-li překládanou literaturu.
Irving, Welsh, Chabon, Palahniuk, Paasillina, Murakami... to jsou mí favorité, mám-li si v tuto chvíli vybavit pár jmen.
Co se mně na nich vlastně tak líbí? To, jak vystavěli příběh, charakteristiky, popisy osob a reálií? Jak vím, že to takhle skutečně mysleli? Co mně dává jistotu, že překladatelova interpretace je shodná s myšlenkovými pochody původního autora? Aneb - čtu rád Irvinga, Welshe, Chabona, Palahniuka, Murakamiho, a nebo spíš Radoslava Nenadála, Kamilu Lederovou, Markétu a Davida Záleské, Richarda Podaného, Jana Petra Velkoborského či Tomáše Jurkoviče?
Kdysi jsem byl (a furt to trvá) fascinován překladatelskou ekvilibristikou Pavla Medka s jeho převedením příběhů Harryho Pottera. Kolika nádherným novotvarům dal život, kolik zvukomalebných, kouzelných a pohádkově tajemných slov vymyslel, aniž bych zapochyboval, že nejsou výmyslem paní Rowlingové? Bradavice, famfrpál, Zlatonka, Brumbál... pojmy a jména, která by se vžila i přes onu reklamní masáž, jež je provázela. Ještě dřív jsem ale měl rád i scénky, v nichž jazykomilci pánové Werich, Horníček či Suchý velebili krásu slova svého kolegy Shakespeara, ale... byla ona vzletná a poetická čeština skutečně Williamovým záměrem? Myslel to právě tak, jak si jeho texty vysvětlili tehdy pan Lukeš a dnes pan Hilský?
A tak si myslím - a neberte mně to, prosím! -, že práce a radost z jazyka, které jsou vlastní našim překladatelům, jsou stejně autorské a zasluhují si stejných poct jako díla původních psavců, světově proslulých spisovatelských es. Žijeme v této zemi a myslíme v jazyku, v němž žádná světová knihovna nenabídne nikdy ani zlomek základu toho, co by stálo za to si přečíst. Naštěstí jsou mezi námi skvělí spisovatelé, kteří nám to dokáží zprostředkovat, a my je k jejich smůle vnímáme jako pouhé přepísaře, jako vypravěče a tlumočníky. Pro mě jsou ale stejně dobří jako ti, jimž věnují svou mateřštinu. Radoslav Irving, Markéta David Welsh, Kamila Chabon... to jsou ta jména, jejichž knihy miluju.