Odcvičeno!

 

Zvykl jsem si cvičit a když se svobodně rozhodnu, že teda budu, protože jsem se na to včera stejně svobodně vyprd a že mi dělá dobře, když mě maminka chválí, jak jsem důslednej, tak teda začnu.

Používám skvělou appku Fitify (sám od sebe bych se nutil těžko, je to jak s učením se jazyků… nebejt Duolinga, jsem furt stejně anglicky pasivně-poloaktivní), takže tu zapnu – „Welcome to Fitify!“ uvítá mě dívčí hlas –, vyberu muziku (Yoga & Relax v přifařený Spotify), samo se mi zapne soustředění CVIČÍM, takže se mě nikdo nedovolá a necinkaj mi notifikace, zklidním mysl a začnu rozcvičkou („aby se předešlo zraněním“).
    To je vždycky párminutová série protahovacích cviků, ale už teď soustředím svou mysl na… a ne, na sebe a svoje tělo ne, protože – a o tom tenhle text je – támhle v horním rohu je nějaký svinstvo. Řeknu si, že jen co docvičím, vymetu ho.
„The warm-up is over,“ řekne slečna Fitify a začíná hlavní sada cviků. Dokud stojím, je to dobrý. Když si mám k nějakýmu cviku lehnout na záda, je to taky ještě docela dobrý, i když teda vidím mastný fleky na spodku digestoře, kam jinak samozřejmě nikdy vidět není. A pár drobností, který štvou jen trochu: posunutý světýlko nahoře na rampě a pár posměšně vlajících pavučin u stropu.
    A pak přijde první cvik na břiše. Toho svinstva kolem! Podél celý linky miliarda drobků (kua! Vždyť jsem tam včera luxoval!), pod gaučem dva míčky a kolem psí misky žmolky chlupů a rozšlapanejch granulí.
    „Matyldo, hele, míčky!“ natáhnu se pod pohovku a loktem setřu několikatýdenní vrstvu prachu, zatímco krásná cvičitelka předcvičuje sklapovačky. Matylda má radost, ostatně jako po celou dobu, když tu ležím a funím a vypadám, že si chci s ní hrát víc než kdykoli jindy.
    S dalším cvikem zahlídnu pavučinu v mřížce pod mrazákem… pár vteřin boje s tím zasraným plastem, a je venku a s ním ne jen ňáká pavučinka, ale chuchmoň, kterej se tam udělal od chvíle, kdy ten mrazák někdo zapojil.
    Slečna Fitify zrovna říká „Change size,“ takže se kouknu na druhou stranu a tu zmuchlanou fusekli zpoza koše prostě sebrat musím, dřív, než ji najde Matylda a zhltne.
    Těch cviků je zhruba třicet, a všechny mě motivujou k něčemu, co tohle domácí fitko dělá hned poránu útulnějším. 
    Sada cviků k „vychladnutí“ se odehrává vesměs vsedě, tam už jen kontroluju, co jsem možná přehlíd. Společně s tělem tak chladne i můj entuziasmus mít čisto, a když slečna Fitify zajásá „Gym is over, congrats!“, mám skoro uklizeno.
    U mámy jsem pak pyšnej, jak se mnou ten svinčík cvičí.