27. června 2018

Sen jsem si nikdy nezapsal…

… naopak, vždycky jsem je zaspal. Až dneska.

Dneska se mi nad ránem zdálo, že pracuju pro Gazdíka ze STAN na kampani, jsme v nějaké moderní čerstvě postavené budově, kterou okopírovali UMPRUM, a u příležitosti voleb postavili vedle budovy repliku slavné Kubáskovy rakety (měla na sobě napsáno Kubasek). A když ji usazovali, tak se jim zlomila a spadla na tu budovu, a propadla se do přízemí asi pět metrů ode mne, akorát jsem zaslechl, jak Jirka David říká „Opatrně!“ Hned jsem se snažil zavolat Kalouskovi, ale zjistil jsem, že na něj nemám číslo, tak jsem volal Bursíkovi, ale ten se kroutil a říkal, že mi ho nedá. Tak jsem sedl na kolo a jel pryč, a se mnou na kole Alan Záruba, a oba jsme se natlačili s těmi koly do tramvaje č. 25, on ale stál u řidiče a vůbec si mě nevšímal. Já si povídal na prostřední plošině s Annou Marešovou, a místo svého kola jsem jí držel kočárek. A pak jsem se v půl osmé vzbudil a první, co jsem hned řekl nahlas (fakt že jo), bylo: „Ti grafici mají ale skvělej život!“

Ve snu to byla velice slavná raketa, ta původní, Kubáskova.


Titulek v novinách, kdyby fakt vyšly.

Žádné komentáře:

Okomentovat