Píseň o jahodě

Probírám se tu bednou s fotkami a katalogy, které jsem měl k výběru do rodičovské monografie, a kromě mnoha tehdy přehlédnutých či nevybraných pokladů jsem tu teď našel tenhle: báseň „Píseň o jahodě“, kterou mně a mé sestře Petře (někdy to je vtipné, ale občas je tenhle rým trochu mimo, jako třeba právě teď) 18. června 1977 napsal Jaroslav Seifert. V té době chystal knihu básní o Praze a tatínek měl být jedním ze zastoupených grafiků (kniha nakonec nevyšla).

Píseň o jahodě
Jde děvčátko, jde po úbočí 
a od pláče má vlhké oči.
Ani se kolem nepodívá, 
neslyší skřivánka, jak zpívá.
Nevidí v poli máky vlčí, 
jen hlavu sklání, vzdychá, mlčí.
Přemýšlí hořce o svém smutku –
vtom padne oko na jahůdku,
která tu skromně v trávě voní.
A holčička se shýbá pro ni.
Když zvedla ji, hned ochutná ji
a už se očka usmívají.
Ještě že je ta technika… originál je vybledlý a místy nečitelný.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak jsem si to zkusil a už mě to nebaví.

Obrázek
Rumcajs, Dostojevskij, Engels, Da Vinci, Jarda Kukal, ZZ Top, Skalák, … ať připomenu ty nejznámější kolegy. Jde o plnofous a mařenu.      Napadlo mě to s koncem roku 2022 – jak furt dělám s Lábusem ty androše a chodím do Unijazzu na jejich koncerty a křty a setkání –, tak abych si nepřipadal kór blbě, jen s patkou, vylepaným zátylkem (vždycky, když to bylo čerstvě vybraný, připadal jsem si jak nacistickej doktor) a intošským strništěm na bradě. Kdysi jsem byl taky mánička, s culíkem ke kříži a s „francouzskou sponou“ – to tenkrát ještě rostly klukům vlasy, to bylo před tím vejbuchem, rozuměj v Černobylu –, furt jsme to měli pod límcem, abysme nebudili zájem zelenejch mužíků, a otáčeli hlavama tak jako prkenně, vlastně jsme se otáčeli od hlavy k pasu, aby se nám to nevysmeklo. Byla to filozofie, životní názor, poznávací znamení (skoro stejný jako že „somráci“ měli zelenou bundu, důchodky a plyntašku s nakreslenýma logama Sabbatů, Zeppelínů, Slejdů a protiatomáku, kterej si...
Další informace

Error 133

  Zajímavý zjištění, díky válce na Ukrajině. Rozesral se mi tu kotel. Poměrně novej, čertví, jestli je v záruce nebo ne, jsem tu teprv rok. Před měsícem zahlásil chybu 133 a stálo to pár tisíc. Teď hlásí tutéž chybu a minule mi říkali, že bude třeba něco vyměnit (za pár tisíc), já byl chytřejší a že počkám, tak to teď mám.      O to ale nejde. Když jsem to ráno zjistil (resp. Bára mi lakonicky oznámila, že neteče teplá voda, a odešla dobrovolničit na Běh PM), naivně jsem to promačkával a měl radost, že chybová hláška zmizela, dokud tam po chvilce neskočila znovu.      Nejde ale ani o to. Jde o to, že jsem si říkal, jakej že je to voser, ale hned mi hlavou projelo, že jsem na tom furt dobře, že si můžu zavolat servis (samozřejmě, že všechno se posere o víkendu; minule taky, stejně jako všechny patálie s Matyldou… takže s příplatkem), zatímco kousek odtud si servis sice můžou zavolat taky, ale ten že nemá co opravovat, a že studenou vodu maj jako dar z n...
Další informace

Maminčina vernisáž ve Slaném, 1. října 2024

Obrázek
Jistě není náhodou, že dneska je Mezinárodní den seniorů (International Day of Older Persons), Světovej den úsměvu (World Smile Day), Mezinárodní den kafe (International Coffee Day) a Den černejch psů (Black Dog Day). K 1. říjnu se váže jako nejstarší dochovaná událost vítězství makedonskýho krále Alexandra Velikýho, když vyhrál nad velkokrálem Dareiou III. v bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l., a o 245 let pozdějc, 1. října 86 let př. n. l., se narodil římskej politik a historik Gaius Sallustius Crispus, takže by dnes oslavil pěkný 2110. narozeniny. Což mě vede i ke gratulaci Jiřímu Suchýmu k jeho dnešním „pouhejm“ 93. narozeninám a Igorům k svátku.  Jsme ve městě, v němž platí dvojnásob, že „humor je solí ze mě“, takže logicky je Slaný všecko, co ze mě vypadne, zvlášť když „co je Slaný, to je hezký“, i když „i Slaný může zhořknout“. Ale třeba i takový dopisy nebo balíky jsou důležitý, protože jsou ode Slaný. A velvyslanci jsou velvy Slaný.      Teď už ale dost sole...
Další informace