Night cheesecake

Moje dcera zase udělala ten svůj skvělý koláč, ne koláč, taková buchta z tvarohu to je, původně to měl být cheesecake, ale hned napoprvé to nebylo úplně ono a časem z toho vykrystalizoval svébytný recept na neskutečnou dobrotu. Občas z dlouhé chvíle a z přebytku tvarohu a jogurtu tuhle sladkost skuchtí, a vychladlé je to jako dortík prostě vynikající.   

A já, abych neusínal s pachutěmi celého dne, jsem si – tak jako denně jiné laskominy – chtěl včera těsně před spaním osladit budoucí sny lžičkou téhle radosti, nechat ji na jazyku rozplynout a než se natáhnu na peřinu v dusném patře, vychutnat ji a nechat ji zmizet tam, čím i láska prochází. 

Lžička něžně zajela do koláče, a ze škvíry světla lednice tiše vplula do noční tmy směrem k dychtivě otevřeným ústům. Už už jsem se s jazykem lehce vyplazeným sápal po soustu... a plesk, vykydl jsem si to k nohám, tvarohová pěna se rozprskla do všech stran, kus toho se mi svezlo po pyžamu a zmizelo v pantofli, doprdele a kurvapráce!, kleju potichu, protože holky spí. Vytřít podlahu, umýt boty, vypucovat cákance na šupleti dřív než to do rána zaschne a bude třeba to seškrabovat, a čilý, s potřebou spánku tam, kudy prošla i láska poté, co dávno opustila žaludek, jsem se vysoukal na patro a svalil se na dusnou duchnu. Nejen spánek, i sladké sny si daly načas, pro jedno sousto a pár vteřin blaha na jazyku. 

Škoda jen, že dnes o půlnoci bude ta včerejší dávno zapomenuta.