Pavel Beneš

Dlouho jsem řešil, v čem a jak. Kolik vrstev, kterou ledvinku a kam s kapesníkem. Davy kolem startu mě jenom zpochybňovaly, a i když jsem pak vylezl ze šatny – narvaný nadupanejma chlapama, kde bylo teplo a nic nenasvědčovalo tomu, že venku je zima a vichr, jakkoli se ten stan kymácel a vrzal a na střeše šustily neviditelný kapky deště, kterej nakonec nespadl – ve všem, co jsem s sebou měl, furt jsem si nebyl jistej. Nakonec jsem ale dobře udělal, úseky v mrazivým protivětru mi daly za pravdu.  Svůj závazek jsem splnil, minimálně dva kiláky po 16. jsem ušel. I předtím jsem několikrát odolal pokušení jen jít, ale klusající masa kolem mi to prostě nedovolila, a díky jí za to. Celé bych to dnes tak jako tak ale nedal, cítím to.    Jako pokaždý mě fascinovala atmosféra: ta spontánní radost z pohybu, z přítomnosti ostatních, ta sounáležitost. Společná euforie, víra v sebe sama podporovaná odhodláním těch kolem. Úsměvy nadšení na startu a úšklebky bolesti v cíli, jednota těl a...

... notebook je stejně starý jako maďarský fotbalista Péter Rajczi? Ano, já vím, ještě nás čeká zítřejší půlmaratón, nedělní aprííííl! (1), pondělní Mezinárodní den dětské knihy (2) a teprve v úterý 3. dubna bude důvod k oslavě! V ten den roku 1981 byl totiž na Západopobřežní výpočetní pouti (3) v San Francisku úspěšně předveden první přenosný počítač, Osborne 1 (OS Born – doslova „zrovínka zrozený operační sestém“). Vypadal jak dvojitý topinkovač, vážil skoro 11 kilogramů a stál 1800 dolarů (4). Operační paměť byla neuvěřitelně pouhých 64 kB (!) a jeho strůjce Adam Osborne (5) nejen o něm napsal úspěšnou monografii Vzestup a pád Osborné počítadlové městské rady (6), spolu s Johnem C. Dvořákem, Američanem českého původu (7) a autorem vesměs počítačových manuálů, zakladatelem Dvořákovy ceny (8). Teprve čtrnáct let na to vyrukoval Apple se svým PowerBookem 5300 (9), ovšem v době, kdy Osborne představil Osborne, Jobs koketoval s Lisou a na přenosné (10) blbiny neměl čas. V listopadu ...

A je to tady! Té malinké placičce, bez které se neobejdeme a nedokážeme si bez ní představit ani vteřinu našich všednů i nevšednů, té je dnes (27. března 2012) krásných 21 let a může být konečně volena do zákonodárných sborů! Nejen že s ní voláme, my ji kolikrát za den převalujeme na jazyku, neb tam co na srdci: proSIM, SIMtě, SIMpaťák, SIMsity, SIMetrie, SIMdybád, SIMulant, HelSIMky, SIMultánka, aSIMilace, SIMbijou jou jupí jupí jou, puSIMka, spaSIM svět, Georges SIMenon (toho miluju), fakSIMile, SIMpsonovi, SIMulace, SIMbol, SIMfilie, SIMfylis, SIMfonie, SIMpozium, SIMptom nebo KaSIMír. A to si jistě vzpomenete na další: pošlete nám je a můžete SIMyslet, že jste něco vyhráli!  P.s. Prvních 300 ks SIM karet vyrobila mnichovská firma Giesecke & Devrient pro finského operátora Radiolinja, a 1. července 1991 pak tento operátor spustil první síť. První SIM karta byla ještě dřevěná a vešlo se na ni jen jedno (finské) telefonní číslo.

Žijeme teď v takové přerychlé době: ledva odezněly emoce z neštěstí ve švýcarském tunelu, objevil se šílenec v Toulouse, a jen začne vyjednávat, rezignuje Dobeš.     Předevčírem se v téhle souvislosti na facebooku rozpoutala vášnivá diskuze, že rezignoval na svoji funkci až k večeru a deníky to nestihly dostat do svých ranních vydání (jako by měly i jiné než ranní).  Všem nám zpráva o Dobešovi cinkla v mobilu nebo jiné vychytávce v dlani, v kapse nebo přinejhorším na stole, my ji přelétli očima a včera poránu, když jsme ji zahlédli (teda, kdyby stihl rezignovat před uzávěrkou) přes rameno někomu v metru, byla nám už jen nějak povědomá a v každém případě stará a vycpělá. A tak vše, co má být ráno sděleno světu, se smí udát do osmi večer a pak už mají události – alespoň ty tištěné – volno, padla, jak se říkalo. Noviny nestíhají konkurovat sami sobě, svým internetovým verzím, které v potřebě vystřelit zprávu jako první ji mnohdy vypustí jako polotovar, s chybami, překotně, j...

Odchytli si mě tuhle v Novém Smíchově, jestli se nechci stát modelem jejich kreslířce. Ne, nespletl jsem se, nebylo to na Karlově mostě, ale v přízemí Nového Smíchova, nad eskalátory, které vedou od nablýskaných aut k nažehleným gatím. Že by mě nakreslila na tabletu. Že bych se jako mohl divit, co dokáže její ruka bez tužky, jen tak prsty šmoulajíc po skle Galaxie. Odolal jsem, a teď jsem ještě mnohem radši.    Asi ten pocit znáte: sedíte uprostřed davu před Centre Pompidou (a nebo na Trafalgaru, na Miriahilferstraße či na tom pražským mostě) a někdo vás kreslí. Naučenými tahy, machou stokrát překreslených Michaelů Jacksonů, Baracků Obamů a Julie Robertsové, teď vyšpendlených všude kolem vás. Sedíte, bojíte se pohnout, aby nezahlédl vaši pihu na tváři a tetování za uchem. Zahlédl, a nejen to: všiml si i vašeho nosu jak balón, i toho, že obočí máte jak Tomáš Halík, a to se snažíte si je ráno co ráno přepudrovat. Na konci téhle ceremonie se povinně zahihňáte sami sobě (přátelé s...

Před 27 lety, tedy 15. března 1985, byla zaregistrována internetová doména Symbolics.com. Symbolics, Inc. vyráběl pod vedením Russella Noftskera počítače Lisp včetně programovacího jazyka se stejným názvem, později změněným na ZetaLisp. Ačkoli doména byla 27. srpna 2009 prodána XF Investments, nic to nemění na faktu, že byla první zaregistrovanou internetovou doménou. Dnešním epigonem tehdejšího převratného aktu je server Symbolics-dks.com, ale koukat tam nemá smysl, její majitel David Schmidt nedokázal legendu využít a evidentně ji má jen proto, že ji už nikdo nechce.  Kmotrovská espézetka Russella Noftskera z roku 1985 se bohužel ztratila. Psáno pro Futurum .

Včera jsme popřáli ženám k jejich mezinárodnímu svátku, dnes po květince dostanou Františka s Rebekou.    Ale co muži? Těm živé květiny nevoní, ti si radějí pohrají s jinšími poupaty. Však jim jich ve středu večer SEČ Tim Cook nadělil, seč mu kreativita stačila.  Všechnu smetanu slízl The Nový iPad , sice bez přídomku III., ale jako by se stalo. Virtuální kupka dalších vychytávek byla víceméně opomenuta: o šikovné pomůcce iHob jsme referovali včera, ale na dnešek jsme si nechali skutečnou lahůdku! Co by jiné servery daly za to, aby se k této informaci dostaly jako první… třeba Úletem světem by, si prý snad ze samé radosti zaplatili i korektora své češtiny aby jim, opravil hrubky kterými se jejich novinky jen hemží, o McRumors a Weifone ani nemluvě. To, co vidíte dole, lze totiž srovnat jedině snad s objevením ježka v kleci ve Stínadlech.   Ve stínu Nového iPadu tak zamžoural do příšeří světa skutečný nástupce iPadů 1, 2 i Nového, iPad 4D . Číslem 4 chce Apple vyjádř...

Několik let jsem v ateliéru měl támhle před sebou na zdi hodiny, obyčejný kulatý ciferník. Poslední dobou se jim přestávalo čím dál častěji chtít jít, baterku jsem měnil po měsíci a nakonec jsem je sundal a prášilo se na ně na polici. Potud nic, co by stálo za poznámku.    Jakmile jsem se jich zbavil, zjistil jsem, jak velikou roli v mých dnech hrály. Přijdu dovnitř a první, co udělám, mrknu na místo, kde visely. Sedím u práce a každou chvíli střelím očima do téhož místa. Na dveřích mám jízdní řád autobusu, a než začnu luštit, kdy mi to jede, marně na prázdné zdi kontroluju čas. Tahle vizuální závislost mi připomíná vtípek, kterým jsem kdysi na pár týdnů udělal program obyvatelům malostranského domu, kde bydlel můj kamarád: v temné chodbě jsem na zeď hned za dveřmi nakreslil vypínač. Takový, jako byly tenkrát všechny: pamatujete si je ještě, ne? Bílý čtverec s černým obdélníčkem uprostřed. Tak ten. Každý, kdo vracejíc se v noci z některého z okolních lokálů tápal ke dveří...

Milé ženy! K vašemu dnešnímu svátku přijměte prosím od redakce Futurum.cz jako dárek jednu z nejvychytanějších novinek středečního jablečného festivalu, kterou je bezesporu sice nenápadná, o to ale praktičtější aplikace iHob ! Už nebude třeba odbíhat do kuchyňky! Váš iPhone s novým iOS 5.1 a lepším využitím baterie vám nabízí možnost přihřát si polívčičku nebo uvařit kafíčko přímo na Vašem stole, co na stole! – přímo ve vaší dlani! Stačí kliknout, postavit koflíček… a pak už jen zbývá dodat: dobrou chuť!  A neopařte se nám!

Nenechte se zmást titulkem! Neperou ani za mír, ani za míň, ba co víc, ani se neperou, leda že někoho sperou, ale to pak berou nohy na ramena a mizí za rohem. A ani jinak perem za mír, jako že to tam naperou a bude mír, ani to ne. Perem za mír všichni rádoby- i spisovatelé, grafomani a zne- i uctění literáti, protože dnešek je mezinárodním dnem boje spisovatelů za mír .  Od pisálků se dnes očekává, že každého válečného štváče srdnatě propíchnou propiskou a hlavu mu rozbijí notebookem! Že příštího agresora zadusí nezkorigovaným rukopisem svého posledního románu a své múze slečně Kaliopové dovolí, aby se nadrženému tyranovi stala chutným šoustem a ulíbala ho k smrti! Toť poslání spisovatelů dnešního dne, svým břitkým slovem poslat válečníky do břiti a světu zachovat mír nyx i dýr nyx, děti nechat se smát a sebe sama psát a spát a psát a spát, snít a mít stále plné literární střevo, tenké jako vlas (když jeden z nás chvíli se vzdálí), tlusté blahobytem slov (dobrého žáha nepálí) a sle...