Na Ještěd aneb Další meta odmetena z cesty

Naplánoval jsem si to přesně ve chvíli, kdy přišel mejl s dotazem na závaznou účast. Hlavou mi takhle od týla skrz čelo někam támhle dopředu prolítla myšlenka to odběhnout. Pak už jsem si jen pár hodin naklikával trasu a smolil itinerář, abych se neztratil. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bál, jestli jsem si nepřenaložil. Doma jsem se radši ani nechlubil a tutlal jsem, obavy o mý zdraví jsou častým tématem. Ještě když pro mě v pátek přijeli přátelé, žena se zeptala: „A kde máš přilbu?“ Je to totiž tradiční cyklistickej přejezd z Příchovic na Ještěd. „Dole, neboj,“ zalhal jsem a co nejrychlejc se vypakoval.
Odtud tam a po svejch
Po nezbytný páteční přípravě U Čápa a ladění formy v chalupě o pár set metrů níž jsme se probrali do bezmračnýho jizerskohorskýho rána. Jakkoli jsem měl naplánováno zdržet se snídaně a vystřelit na trasu dřív, než začne slunce připékat kecky k asfaltu, společný idyle jsem neodolal. Teprve když se všichni ostatní vydali na slavnos...