Pavel Beneš

Vstal jsem proti vůli těla krátce po šesté a v sedm vyběhl do frešného sobotního rána, abych později neponižoval běžce 6h/10h/100km Sri Chinmoy Marathonu ve Stromovce svým výkonem. Ledva jsem ale vběhl do parku, nad rozestavěnými kužely jsem pochopil, že se tu už něco děje a běžím s křížkem při funusu. Lépe by bylo napsat, že s křížkem při poklusu, protože jakkoli bych měl být čerstvější než ti, kteří už nějaký ten kiláček měli v té době v nohách, byl jsem trvale předbíhán všemi účastníky, vedle mne upoceného nepochopitelně rozesmátí a natěšení, vesměs s cílem jednoho sta kilometrů. Nepotkal jsem žádného z místních draků, ale předpokládám, že Michael, Dagmar nebo Petr dávali ostatním fóra a ke své stovce vyběhli později.    Nicméně, běželo se mně vedle všech těch fantastických hrdinů všední soboty skvěle a pyšně, a tak nějak jsem se s nimi cejtil být v jedné botě. A abych se jim zas tak úplně nevzdaloval, dal jsem za nimi svůj privátní jednohodinový Sri Chinmoy Marathon, který...

První slovo nadpisu, a hned vás musí napadnout, co to sem pletu. Co lezu sem, mezi nejchytráčtější telefonisty, s chlapíkem, co čmárá(1) po zdech? Jenomže ono to sem patří, drazí klikači displejovaní!  Kdysi jsem se tu určitě pochlubil, jak mí studenti(2) vymýšleli aplikace pro vaše chytrofony a tabletojdy, a jednou z nich byla i (tehdy) nenápadná hračka nazvaná Outline(3), autorem jíž byl tichošlápek z 1. ročníku František Holman(4). Aplikace, s níž by dneska dost možná Thierry Guetta(5) dobyl svět mnohem snáze a s menšími riziky než jak v závěru vrcholí Banksyho film Smrt kvůli darexu(6). Neznám – a ani autor, jak já znám jeho – enžín(7) téhle aplikace, její popis byl, tak jako u všech ostatních, založen na frekventovaném „udělalo BY to“, případně „pak BY se kliklo“; nicméně představa, že čmárám po zdi své graffiti, důkaz o tom mám ve svém telefonu a zeď zůstává stále panensky(8) čistá, je převelice příjemná. Laická autorova prezentace zněla v tom duchu, že skrze fotoaparát BY(9)...

Před pár dny proběhla virtuálním tiskem zpráva, že britský šplhoun Kenton Cool jako první na světě odtweetoval svůj zážitek z devátého zlezení Mount Everestu. Zpráva nezmiňuje, zda na tom kopci založil i hotspot na foursquare a nechal tam pod sněhulákem prezent pro gowallisty, natož to, že by obé checknul, ba ani že vymrzlá baterka jeho Samsungu Galaxy odhozená na čínskou stranu je keškou pro podobně trhlé lezouny (až v údolí ho to trklo a přemýšlel, zda tam nevyleze podesáté, aby nepřišel o mayorství). Ať si dělá co chce. Vždycky mně ale připadali šáhlí turisti, vozící se po Praze v kočáře a s foťákem před očima, koukajíc na tu naši stověžatou krásu přes displej svých digitálií. A stejně tak mně přijde nablblé vyškrábat se na střechu světa, převlíknout se tam do trika od susponzora a místo koukání se kolem dokola se štrachat v báglu, najít ten zatracenej krám a zmrzlýma prstama vyťukat svou potřebu „podělit se o ten zážitek s mými blízkými doma“ slaboduchým sdělením „Everest podevát...

Všimli jste si, že je dnes pátek a ještě k tomu třináctý? Kdekdo z nás se pokřižuje, uflusne kolem sebe, zalamentuje nad smůlou, do níž(1) dneska zabředne. Ale – přemýšlel někdy někdo nad tím, proč právě dnes? Proč ne dvanáctého či čtrnáctého? Šel jsem po tom(2) a prodávám, jak jsem zkopíroval! Výše zmínění trpí paraskavedekatriafobií, tedy speciální formou(3) fobie z čísla 13 zvané triskaidekafobie. (Ještě pár vět a bude to tu jak na Fobiofestu.) A tato fobie(4) má základ ve žranici na Velký pátek, kdy při Poslední večeři bylo třináct hostí a tím třináctým byl Jidáš. Nikde ale není řečeno, že by se rozpočítávali, takže je pravděpodobné, že na něj prostě ukázali prstem a řekli: „Kumi na tatu!“(5) a bylo vymalováno. Protože se ale nedochoval ani kousek účtenky za tu večeři, je věrohodným základem pověry(6) pátek 13. října 1307(7), kdy hráblo Filipu IV. Sličnému(8) a začal likvidovat řád templářů(9). Kdejaký rytíř od té doby(10) má zkažený den a vlastně celý víkend. Rytíři(11) to mají tě...

AppParade je za dveřmi a my(1) se můžeme jen těšit, co nového ve svých kapesních chytrácích nenajdeme. Pověstných polí nezoraných je kolem nás spousta, některé leží hladem, jiné úhorem údolem.  Zkuste si představit, že jste chytří a že jste telefon. Potud nic zvláštního, první část si představuju dost často a druhou často žiji, když si říkám: „Zvedni se!“(3) Ovšem představa, v majetku(2) koho že se ocitnete, může být vzrušující: 1. pro vás, chytrého telefona(4), povalujete-li se či jste mnuti v dlani sice snad nepatrně hloupější, leč krásnější majitelky, a nebo 2. pro chlápka, kterému se převalujete v kapse kalhot v nebezpečné blízkosti toho hlupáka, který nestojí, natož ani za řeč. Být telefonem, a ještě k tomu chytrým, je proto velice riskantní povolání a ne každý má k němu před~ i poklady.  Jinší věc je být tabletem, a je jedno, jestli teble, nebo tábleten (promiňte, mám rýmu), jeden jak druhý(5). V jeho teplu-vodě-potu-smradě-prachu-otřesuodolném těle je duši(6) jak v bavl...