Koala s hračkou

 

Já teda nevím, jak kdo, ale já v tom vidím koalu s hračkou koalem krku. 

(Mně teda bylo trochu divný, že Matylda vyspávala, a kdybych se v půl osmý nevyhrabal z postele, abych načůral do zkumavky pro pravidelnou kontrolu prostaty, ani by se nikam nehrnula; pak jsme šli ven, hodinu lítala po parku, vrátili jsme se já promrzlej a ona hladová, a jak tak jdu do špajzu pro granule, vidím tohle! A jak to tam bylo z noci, vůbec to nešlo leckde vydrhnout, padla na to role hajzlpapíru a jedna houbička… ale to už M spokojeně trávila na posteli a já si udělal nový kafe, protože to první vystydlo.)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Error 133

  Zajímavý zjištění, díky válce na Ukrajině. Rozesral se mi tu kotel. Poměrně novej, čertví, jestli je v záruce nebo ne, jsem tu teprv rok. Před měsícem zahlásil chybu 133 a stálo to pár tisíc. Teď hlásí tutéž chybu a minule mi říkali, že bude třeba něco vyměnit (za pár tisíc), já byl chytřejší a že počkám, tak to teď mám.      O to ale nejde. Když jsem to ráno zjistil (resp. Bára mi lakonicky oznámila, že neteče teplá voda, a odešla dobrovolničit na Běh PM), naivně jsem to promačkával a měl radost, že chybová hláška zmizela, dokud tam po chvilce neskočila znovu.      Nejde ale ani o to. Jde o to, že jsem si říkal, jakej že je to voser, ale hned mi hlavou projelo, že jsem na tom furt dobře, že si můžu zavolat servis (samozřejmě, že všechno se posere o víkendu; minule taky, stejně jako všechny patálie s Matyldou… takže s příplatkem), zatímco kousek odtud si servis sice můžou zavolat taky, ale ten že nemá co opravovat, a že studenou vodu maj jako dar z n...
Další informace

Zas byla na půdě

Obrázek
Helejte, to zas byla storka. Byl jsem včera u mámy (před tou Zbraslaví), poudáme si, a ona se furt tak ošívá a něco má na srdci, jen to ne ane dostat na ten jazyk. Až za chvilku… „Byla jsem na půdě.“ Zakázal jsem jí totiž tam po tom žebříku lézt, naposlad tam byla loni, však jsem to tu někde psal… třídila tam věci, leccos „nějak“ dostala dolů, radši nevědět. „Mami!…,“ ale vlastně jsem nechtěl slyšet podrobnosti. „Tam ti je bordel… a těch starejch knih, hlavně dědovo, s jeho ilustracema, nejvíc slovenskejch… ale třeba taky bedna starejch desek, ještě s Carusem, těch tvrdejch se psem.“  „Hele, příště tam vylezu a nanosím to dolů.“ „No… ono už i tohle je zčásti dole… chci to taky trochu probrat a roztřídit.“ Radši jsem si dal zmrzlou švestkovou buchtu. „Někdo mi poradil, abych ty buchty před dopečením potřela rumem, jsou pak vláčnější. A abych tam dala celý švestky a do nich lžičku klevery… jaký jsou?“ „Senzační, mami.“ Všechno je lepší než představa, jak 96letá babka leze po žebříku ...
Další informace

„Popisek“, cca 8 × 6 cm, kolorovaná kaligrafie, nedatováno

Obrázek
Na jednu stranu… znám to, taky mám tyhle obsesičky… na stranu druhou, při vědomí, kolik práce si maminka umí naložit a kolikrát víc toho dennodenně udělá – úplně to vidím, jak si stříhá ty papírky, tuší a rákosem je takhle popíše, a až tuš uschne, pastelkama je sem tam vybarví. Zdánlivě jan tak, ale každá barva trochu symbolizuje tu kterou grafiku, pro snazší orientaci, když něco hledá. Vypadá to jako blbina napár minut, ale musí se k tomu dokopat, najít čas důležitější pro tohle než pro leccos dalšího, a začít. A dodělat, protože začít je to nejsnadnější, ale vydržet u toho až do konce, to je ta pravá dřina! Když vás mezitím napadaj jiný motivy, úkoly, nápady a podněty… Přesně si vybavuju ten skvělej pocit, když je to hotovo a strkáte to do těch správnejch míst v arboru. (Tohle je arbor s jejíma tiskama. Ten tátův o kus dál, to je jiný kafe… bez štítků, všechny šuplata plněný úplně náhodně, zmatek a nelad… od chvíle, kdy definitivně ulehl a pak od jeho úmrtí celýmu jeho archivu dává t...
Další informace