Jiřímu Suchému s úctou

 

Včera jsem v dílně dal NAKRESLENO kolegovi a příteli Jiřímu Suchýmu. A až mě udivilo, jakou měl radost a jak byl dojatej. 

Dárkem jsem ho vyrušil z psaní hry, na kterou ale nad knihou na hodně dlouho zapomněl, zvlášť když jsem mu ukázal dvoustranu kreseb ze Semaforu, kde jsem v roce 1987 kreslil na zkouškách Vetešníka. „Jéje… Datel…,“ hlesl a ty jednotlivý tváře hladil prstama a pak už jen mlčel.
Připomíná mi tátu: nejen těma bílejma řídnoucíma vláskama, ale třeba i tím, jak mu sedí brejle na nose nakřivo. A očima, těma odjakživa – úplně stejnej pohled, stejná pomněnková modř a stejnej zájem o všechno, co se děje kolem.
Neumím si v takovejch chvílích říct o společnou fotku, nebo i jen vytáhnout mobil a vyfotit si nás. Nějak mám pocit, že bych aranží tváří narušil intimitu okamžiku, anebo možná si ten zážitek chci nechat jen pro sebe. Na jednu stranu se nemůžu chlubit setkáním se s celebritou (mj. Cale s Rauschenbergem v Bobúru, Kylián v LaFabrice, Forman, Havel, Mejla Hlavsa, Sís, anebo Dalí ve Figueras, jak je psáno hned na první stránce), na stranu druhou ale mám zážitek, kterej nemá nikdo jinej, už třeba tím, že jsme se nemuseli křenit do objektivu nebo nedejbože zvednutým palcem nebo ukazovákem adorujícím toho lepšího z nás… 
Jak byl do vzpomínek zabranej, ani si pan Suchý nevšiml, že jsem z dílny odjel, že Petr rozjel čistej náklad první barvy jeho nový litografie a že jeho zatím poslední hra čeká na další dějství.  

Chválí mě na zadní obálce i další:












Ale i uvnitř:


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Error 133

  Zajímavý zjištění, díky válce na Ukrajině. Rozesral se mi tu kotel. Poměrně novej, čertví, jestli je v záruce nebo ne, jsem tu teprv rok. Před měsícem zahlásil chybu 133 a stálo to pár tisíc. Teď hlásí tutéž chybu a minule mi říkali, že bude třeba něco vyměnit (za pár tisíc), já byl chytřejší a že počkám, tak to teď mám.      O to ale nejde. Když jsem to ráno zjistil (resp. Bára mi lakonicky oznámila, že neteče teplá voda, a odešla dobrovolničit na Běh PM), naivně jsem to promačkával a měl radost, že chybová hláška zmizela, dokud tam po chvilce neskočila znovu.      Nejde ale ani o to. Jde o to, že jsem si říkal, jakej že je to voser, ale hned mi hlavou projelo, že jsem na tom furt dobře, že si můžu zavolat servis (samozřejmě, že všechno se posere o víkendu; minule taky, stejně jako všechny patálie s Matyldou… takže s příplatkem), zatímco kousek odtud si servis sice můžou zavolat taky, ale ten že nemá co opravovat, a že studenou vodu maj jako dar z n...
Další informace

Maminčina vernisáž ve Slaném, 1. října 2024

Obrázek
Jistě není náhodou, že dneska je Mezinárodní den seniorů (International Day of Older Persons), Světovej den úsměvu (World Smile Day), Mezinárodní den kafe (International Coffee Day) a Den černejch psů (Black Dog Day). K 1. říjnu se váže jako nejstarší dochovaná událost vítězství makedonskýho krále Alexandra Velikýho, když vyhrál nad velkokrálem Dareiou III. v bitvě u Gaugamél roku 331 př. n. l., a o 245 let pozdějc, 1. října 86 let př. n. l., se narodil římskej politik a historik Gaius Sallustius Crispus, takže by dnes oslavil pěkný 2110. narozeniny. Což mě vede i ke gratulaci Jiřímu Suchýmu k jeho dnešním „pouhejm“ 93. narozeninám a Igorům k svátku.  Jsme ve městě, v němž platí dvojnásob, že „humor je solí ze mě“, takže logicky je Slaný všecko, co ze mě vypadne, zvlášť když „co je Slaný, to je hezký“, i když „i Slaný může zhořknout“. Ale třeba i takový dopisy nebo balíky jsou důležitý, protože jsou ode Slaný. A velvyslanci jsou velvy Slaný.      Teď už ale dost sole...
Další informace

„Popisek“, cca 8 × 6 cm, kolorovaná kaligrafie, nedatováno

Obrázek
Na jednu stranu… znám to, taky mám tyhle obsesičky… na stranu druhou, při vědomí, kolik práce si maminka umí naložit a kolikrát víc toho dennodenně udělá – úplně to vidím, jak si stříhá ty papírky, tuší a rákosem je takhle popíše, a až tuš uschne, pastelkama je sem tam vybarví. Zdánlivě jan tak, ale každá barva trochu symbolizuje tu kterou grafiku, pro snazší orientaci, když něco hledá. Vypadá to jako blbina napár minut, ale musí se k tomu dokopat, najít čas důležitější pro tohle než pro leccos dalšího, a začít. A dodělat, protože začít je to nejsnadnější, ale vydržet u toho až do konce, to je ta pravá dřina! Když vás mezitím napadaj jiný motivy, úkoly, nápady a podněty… Přesně si vybavuju ten skvělej pocit, když je to hotovo a strkáte to do těch správnejch míst v arboru. (Tohle je arbor s jejíma tiskama. Ten tátův o kus dál, to je jiný kafe… bez štítků, všechny šuplata plněný úplně náhodně, zmatek a nelad… od chvíle, kdy definitivně ulehl a pak od jeho úmrtí celýmu jeho archivu dává t...
Další informace