Maminka prozřela!

 

Ukazuje mi na macu, kde na operaci byla – na poliklinice Lexum na Budějovický.

Maminka už dlouho viděla hodně blbě (na jedno oko nevidí vůbec už asi čtyřicet let), tak byla včera na operaci. A diví se světa kráse: „Jdu barákem a koukám na obrazy, a tam je ti tolik modrý! Já na nich doteď viděla jen takovou špinavě tmavou modrou, a teď je to všude samej ultramarin, kobalt a paříž!“ nebo na otázku, jestli už byla v aťasu: „Dneska, a zírala jsem. Poslední roky jsem namalovala některý obrazy strašně pestrý, a přitom si je pamatuju jako takový pošmourný a zamlžený.“
    A jak ostře teda vidíš? ptám se. „Támhlety lístečky,“ ukazuje na poměrně drobnou kresbu od Svolinskýho na protější zdi, „bych ti mohla zfleku spočítat.“
    Sedíme u stolu, ukazuje mi na macu, kde na operaci byla, na oční poliklinice Lexum na Budějovický. „Klidně mi zas můžeš zmenšit všechno písmo, vidím ho ostře jako zamlada. Ještě ve středu jsem se divila, proč jsou v mailu ty texty šedivý, a ony jsou normálně černý!“ Mám velikánskou radost, notabene když se koukne na Matyldu: „Jéje, ty máš ty oči tak nádherně hnědý! Tak tady něco máš…,“ a M od tý chvíle sleduje bedlivě každej její pohyb.
    Marná sláva, doktoři jsou machři, zvlášť když pomůžou někomu tak důležitýmu a blízkýmu.

„Jéje, ty máš ty oči tak nádherně hnědý! Tak tady něco máš…,“ a M od tý chvíle sleduje bedlivě každej její pohyb.

Moji přátelé mají mou maminku rádi.