Karlička

Ať žije Letná (10×8 cm, lept)

To jsou teda náhody…
Dneska jsem vezl dva maminčiny obrazy na spolkovou výstavu v Novoměstský radnici. Při předání, zatímco paní vypisovala příjmovej doklad na účastnickej poplatek, koukám na přihlášku vystavujícího, co přišel přede mnou… a to jméno je mi víc než povědomý.

Ptám se, jestli tu ještě je.
„Ano, nejspíš tamhle vzadu.“
Za chvilku jsem obrazy nesl do zadní místnosti, jak mi bylo řečeno, a tam nějaká paní byla. Nedalo mi to a zeptal jsem se, jestli je to ona. „Ano, jsem.“ Byla to ona!
A teď to přijde: „Já si Vás pamatuju! Dal jste mi tenkrát takovou grafiku s chlapem v rozevřeném kabátě, protože my bydleli naproti Bílkově vile, tyhle chlapi se po Letné toulali a já to asi zmínila.“
Nebudu vás napínat… „Karlička“ Ryvolová, profesorka ruštiny na Umprum v 80. letech.
Nejenže i po tolika letech ví, kdo jsem (a to jsem teda v ruštině nevynikal, koukám do indexu, ruština v prváku se neznámkovala, ani Teorie a metodika, kterou paní Ryvolová učila pátý ročníky), ale pamatuje si i tuhle blbinu, kterou jsem udělal u Bujárka ve dvou nebo ve třech kusech a kterou jsem úplnou náhodou objevil předevčírem ve starejch deskách na skříni…
Takže jsem z galerie jel v povznesený náladě a s vědomím, že i takovýhle drobnosti maj někde svoje místo.
A mimochodem, paní Ryvolová je drobná a půvabná dáma s nádherným úsměvem.