Neviditelný hovno
Probudila mě v půl sedmý. Deset minut jsem vydržel vzdorovat, ve třičtvrtě jsem se obul, navlík se do svetru a bundy, a za šera mě vyvlekla ven…
… a pak se jen vyčůrala?!! Čekal jsem obří hromadu – a nic. Teda, ne hned. To až za chvíli… asi dva metry ode mne. Nachystal jsem si pytlík, a jen co odběhla, udělal jsem dva kroky – a nic. Prostě nic. Hledal jsem, přivolal si ji na pomoc, i telefonem jsem si posvítil… marný. Nic. Hovno zmizelo.
Tak jsem šel pryč a cestou sebral nějaký cizí, pro klid svědomí, dělám to často (když je v dosahu toho Matyldina i jiný, taky ho seberu, psí mi nesmrděj, stejně jako vám nesmrdí „houinecto naseho muiuinkatýho miminecta“).
Nezlobím se na ni, že kadí neviditelný hovna, má jiný přednosti: třeba včera v noci našla dvoustovku.
Pointa: celou dobu jsem v něm stál.
Tak jsem šel pryč a cestou sebral nějaký cizí, pro klid svědomí, dělám to často (když je v dosahu toho Matyldina i jiný, taky ho seberu, psí mi nesmrděj, stejně jako vám nesmrdí „houinecto naseho muiuinkatýho miminecta“).
Nezlobím se na ni, že kadí neviditelný hovna, má jiný přednosti: třeba včera v noci našla dvoustovku.
Pointa: celou dobu jsem v něm stál.
(Svítajícím parkem dvakrát kolem předusal Čermák. Že ho to baví, furt takhle rychle chodit…)
Komentáře
Okomentovat