Rekonvalescentka

Naše rekonvalescentka se má čile k světu, jako by se jí nikdo skalpelem ani nedotkl… jasně, středeční odpoledne prokňourala, stejně tak i noc (a nad ránem pak konečně vyblila plyšovej kousek „zaručeně odolný“ hračky pro psy, kterou rozdělila na několik indiferentních kousků během půl hodiny už před tejdnem a ten plyš spolkla nejspíš v pondělí)… a jeden by se ustrnul a udělal pro ni první poslední, jak furt jen ležela a nechala se drbat a utěšovat, ba co víc, nabídl jsem jí hrst granulí, a několik hodin si jich ani nevšimla.

Ale to je už fuč, zas má chuť blbnout, zas by v parku lítala (ale má antibiotika, takže klídek)… tak lítá aspoň doma. Tenhle dudlík z We love dog je stejně skvělej jako ten oranžovej pískací balón, jednak je snad neprokousnutelnej, a šunčička do něj vložená drží… však vidíte ten ostražitej pohled, jakože „tohle si fakt vzít nenechám“. 

Dneska volím i její budoucnost. Přesně před deseti lety – 26. ledna 2013 –, byla to sobota, když si tenhle nepoučitelnej národ za prezidenta zvolil Zemana, a náš Garp si řekl, že to už teda fakt nedá, a v půl šestý odpoledne to definitivně v patnáci a půl letech zabalil. Já to pak bez psa vydržel osm let, než jsem si řekl, že život je moc krátkej na to, abych měl jen jednoho labráka a abych se ochuzoval o psí společnost, a když jsme si před rokem (19. ledna 2022) přivezli Matyldu, život se nám převrátil vzhůru nohama (a ne jen jednou) a tohle je aktuální stav… nejen že ztěžkla na desetinásobek, ale taky dospěla, zkrásněla a zmoudřela. Je to takový naše ňouče… a dneska volíme budoucnost právě pro ně, pro naše ňoučata.