Hitler



Tuhle poránu jsem se z protějšího rohu zakoukal na tenhle mámin obraz, a najednou ho tam vidím: Hitler. 

Úplně jasnej Adolf, s patičkou a kartáčkem, kubistickej, jak od Filly, mámina profesora. (Dost dlouho jsem se snažil ukázat ho Báře, ale furt viděla za ním modrou věžičku, která tam není… jak někdo může vidět věž tam, kde není?) Říkám jí, že to je přece jasný, maminka ho tam vyfikla podvědomě, vyřešila si tak traumatický zážitky z války… zatímco Filla musel namalovat několik obřích pláten, jeho nejoblíbenější žačka se s válkou vypořádala několika šmrdlancema, aniž tušila, že vlastně maluje Hitlera.
Dneska jsem tohle svoje nedělní prozření mamince vyprávěl, samozřejmě se bránila, že proč by ona, která skopčáky z hloubi duše nenávidí, malovala někam Hitlera?, ale nedivila se, naopak, „je vidět, že máš fantazii. To já jednou udělala litografii, hudební motiv, šest barev… a jen co jsme to vytiskli, koukám na to, a on je tam kačer. Normálně tam na mě čuměl kačer. Tak jsme to otočili vzhůru nohama, klaviatura byla holt obráceně, trochu jsme to řízli, a kačer zmizel.“ 
Jako ten herec? ptám se, protože byly doby, kdy mi Kačer připomínal tátu, nebo naopak.
„Ale prdlajs Kačer… normální kačer, víš, jak vypadá, ne?“
Jasně že vím.
A pak se zakoukala na obraz, co ho má v jídelně, a říká: „Tam, jak jsou ty noty, tak jsem tam najednou začala tuhle vidět ksicht. A tvářil se docela blbě… tak jsem si došla pro barvu a štětec a zamázla jsem to, už tam není, že ne?“
Myslíš to, jak dolní nožička tý černý noty dělá jako nos?
„Božemůj, kde zase?! Ne, tam ne, níž… tak já odpoledne zamáznu i tohle. Teď ale přebalím tátu a dáme si oběd.“

.

(Most; emailové barvy, co zbyly z natírání nábytku, a písek;140 × 150 cm, 1966; detail)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak jsem si to zkusil a už mě to nebaví.

Měšice 21. 4. 2023

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (Beneše)