Sytý hladovému (po umění) nevěří



O vztahu veřejnosti k umění jsem se přesvědčil sám: momentálně mám výstavu v jisté galerii v prvním patře nádherného domu, v jehož přízemí je restaurace. 

V galerii je – kromě výstavy jakéhosi Beneše – ještě expozice o obci a hlavně fantastická sbírka známého a skvělého českého malíře, který ji galerii před svou smrtí věnoval. O tom, že ve druhém patře onoho domu je necelá stovka pokladů jinde nevídaných, se ovšem návštěvník nedozví. Resp. dozví, pokud mine restauraci* a najde jakýkoli důvod nejít k záchodům, ale nijak označeným schodištěm do prvního patra, kde mu to v pokladně asi řeknou. Protože pokud neřeknou, nedozví se to ani tady, a je jen na něm, zda se odváží sám ze své vůle vystoupat ještě výš jakýmsi schodištěm do podkroví, kde ta senzační sbírka je nádherně vystavena.


* Zde je ovšem zádrhel. Restaurace sice nenabízí nic, co nelze pozřít v kdekteré okolo: svíčkovou, řízek, ovocný knedlík, vývar… menu se trochu obměňuje, zatímco poněkud dřevní forma samoobsluhy na základě vyvolávaných čísel zůstává; ale i tak tu tříčlenná rodina** za oběd (s kafíčkem pro maminku a pivečkem pro pantátu) v restauraci nechá tisícovku, jen to fikne***. Bez řečí, jako naprostou samozřejmost.


** V sezóně většinou vyčerpaní cyklisté či koloběžci, po celý oběd se strachující o své či půjčené stroje. Tudíž bez možnosti opustit prostor jinak než nastřídačku a jinam než na záchod. A nebo projíždějící návštěvníci před výjezdem „vláčkem“ k nedaleké vyhlídce, či vymáchaní vodáci s pádly v rukou, se šlajsnou místo mozku a s „ahoj!“ jako jedinou položkou slovního zásobníku. 


*** Když už pak kohokoli napadne vyjít těch pár schodů do prvního patra k pokladně galerie, dozví se, že dospělý zaplatí (pro naprostou většinu z nich) nekřesťanských 40 korun (1,5 eura) a dítě polovic! A dvěma třetinám z nich stojí tenhle průvan v peněžence za to, aby se s hloupými výmluvami (nemám drobné; nechal jsem si dole peněženku; tolik času nemám) odporoučeli. Bez ohledu na to, oč**** se ochuzují.


**** Jenže! Oni se dřív – než onu jednu desetinu toho, co dole prožrali a propili, zaplatí –, nedozvědí, za co. Zatímco hospoda dole je obložena tabulemi s nabídkou, tisícinásobně hodnotnější zážitek nad ní neavizuje nikde vůbec nic. 


Možná to ale je nakonec dobře, protože ze všech expozic lze nepozorovaně odnést prakticky cokoli. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak jsem si to zkusil a už mě to nebaví.

Měšice 21. 4. 2023

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (Beneše)