Turnový háj 3
 |
| Eva a Joe a Galerie Lucerna, 11. 12. 2014 |
Chtěl jsem mluvit spatra, ale s koncem textu mi uvěříte, že některé věci se naučit nazpaměť by nedokázal ani prezident.
Já tedy Evu Turnovou neznám zas tak dlouho, abych se tu o ní dlouho a právem vykecával. O tom, jak s ostatníma holkama dělala binec v mašlích na pultě galanterie na Štrossmajeráku nebo jak ve sboru Radost zpívala, že „ví lučinu širokou, na ní travičku vysokou“, vědí více jiné. Ale k dnešku mi citovala Radomilovu myšlenku, že „by tu taky měli něco říct ty její vtipný kluci“, a já že jsem vlastně obojí, čímž jsem se nečekaně ocitl v jejím portfoliu téhle sociální vrstvy. Jenže – od vtipů jsou tu povolanější a mohutnější a za klukoviny vlastně taky. Já jsem tu za ty, kteří si rádi čtou ve dvou Turnové hájích a těší se na ten třetí.
Víte… jsem stará škola a mám rád texty, které mají hlavu a obě paty a mezi nimi i příběh. A když jsou napsané tak, že se čtou jedním dechem, tak je rád vdechuju a sem tam i nějaké to zalknutí rád překuckám, protože je často hltám. Nad nevinně Evinými příhodami, co se většinou vejdou na jednu stránku, se dokážu zdržet déle než nad kdejakou kapitolou mnohem dražších spisovatelů. Obraty jako „… kdy mě nějaký zobák zachytí v mém in flagranti“ nebo „…je to takové domácí násilí ve státním měřítku“ mě vždycky povzbudí ve skepsi, že napsat kloudnou větu, která dává smysl a obejde se bez deseti hrubek, je dnes již malý zázrak. A to, že mě ta věta ještě dokáže pobavit, je bonus k nezaplacení (jak už bonusy bývají).*
Uvědomil jsem si, že ač to bývalo jméno z nejužívanějších, neznám mnoho Ev. Z těch zhruba deseti jen tahle senzačně píše a tvrdí muziku.
Jak jsem se teď Evinu jménu v jeho množném čísle poklonil v 2. pádu, napadlo mne to, co jsem se nedokázal našprtat.
Totiž jména múz nás vtipných kluků. Co bychom si – mimo těch se jmény víceslabičnými, Adélou počínaje a Žofií konče – bez Dan, Květ, Han, Anen, Rit, Jan, Zin, Mart, El, Sár, Din, Dit, Nin, Em, Soň, Id, Išek, Bel, Běl, Arn, Git, Iv, Nor, Olg, Lun, Věr, Vilm, Jorg, Karel, Stel, Lol, Vand, Klár, Zlat, Bert, Zit, Naď, Saš, Zor, Líz, Vlast, Lad a Lind… a Ev vlastně počali?
Přeju všem Eviným hájům nekonečná procesí spokojených čtenářů.
(* Tuhle pasáž jsem nakonec nečetl, přišlo mi, že by byla navíc)
Komentáře
Okomentovat