Kráťa

Kráťa… 

... Honza byl snad jedinej člověk, na kterého jsem si na Pouti nedovoloval. Možná to bylo respektem z tváře (podobu s Phillipem Noiretem či Albertem Einsteinem prostě nezapřel), možná vědomím šéfa nejvyššího, principála, z něhož se žerty netropí. A možná jenom úcta... k tehdejším už šedinám?

Honza Kratochvíl měl onen druh humoru, kterému se po hospodách neřehtáme hlasitě uměrně k počtu čárek na tácku. Naopak – na jeho vnímání bylo třeba být setsakra střízlivej, protože jinak pointa nedocvakla. Jeho humor byl pro lidi, kteří někde tady za ušima, často pod čepicí mají takové ty radárky, co zachytí onu nepatrnou vlnku, na níž se pak společně vézt patří k nejkrásnějším chvílím ducha.

Svou podvědomou úctu k Honzovi mohu dokumentovat i tím, že z dob Divadelních poutí si nepamatuji na nikoho kromě něj, koho jsem nezkarikoval. A to – vzhledem k tomu, že spolu s nimi byl principálem – z něj vedle vděčných modelů Kotka a  Krejčího činí morální celebritu onoho kouzelného společenství, kde jsem se tužkou často velmi nevybíravě pouštěl i do Kernera, Hercíka, Formanů a Váňů vůbec, a do všech věčně překrásných dam a slečen v ansámblu, a jasně, že i Žemle to schytávala přes všechno platonické milování… jenom Kráťu jsem nechával na pokoji. 

Vlastně asi vím, proč tomu tak bylo – Honza byl mnohem vtipnější než já a ani moje malůvky, ani ta nejsrandovnější karikatura by neměla na to ubránit mě před suše vyřčeným bonmotem, téměř šeptaným tou jeho typicky sešpulenou pusou pod knírkem, ve stínu kratochvilného nosanu, jakým se dnes pyšní už i Radim… možná jsem si uměl tu dikci představit natolik, že jsem se do nerovného boje s rytířem spontánního humoru raději ani nepouštěl.

A možná to tak bylo nejlepší, že jsem se až na úplném sklonku Honzova života odvážil napasovat jeho tvář a dobrácké vlastnosti do jedné ze svých labradostí…

A nakonec, můj „Umělec v hladovění“ na Divadelních poutích byl vlastně Honzův nápad, on mi přiřkl Kafkovu postavu, kdoví, zda bych jinak vydržel držet Žemli jahelníček (do celé té party jsem vstoupil zjara roku 1984, kdy jsem jí a Kubovi pomáhal šít vrby, bůhví komu měly být ušima). Honza si mě touhle rolí ochočil… dokonce tak, že i když mě pak po představení vždycky pustili z klece ven, nikdy jsem neutekl. 

Jan V. Kratochvíl by dneska slavil 74 let.

V Křemži s mimem Erikem (1988)

Výjimečně si ze sebe dělal na veřejnosti srandu,

Divadelní pouť před odjezdem do Rakouska (1988).
Kráťa úplně vpravo, já úplně vlevo.
Klikněte a zvětšete si nás.