Pavel Beneš

Foto Jan Fišer, ved. ateliéru Design interiéru, FUD UJEP Ještě k tý včerejší promočený promoci… Milé děti! I kdyby chcalo nevímjak, kdyby sněžilo nebo nám padaly na hlavy trakaře, kdyby nás pičovaly kroupy a blesky nám házely lesky po pleších, kdyby do nás pralo slunce nemilosrdně jako loni, kdyby se nám čapky plnily vodou víc než včera a naše chatrný profesorský těla potily zbytky nápadů jak přesně před rokem, tak KVŮLI VÁM SI JÁ v tomhle čarodějnickým hábitu stoupnu kamkoli a třebas na půl dne, hlavně ať jste spokojený, protože JÁ VÁS MÁM RÁD! A přežiju, že některým věčně zamrzlým rebelům vůbec není divný, že všichni ostatní jsou vyšňoření a oni jsou v teplákách nebo odrbaných pumpkách, že holky okolo a diváci si na tuhle ceremonii vzali to nejlepší, co mají, zatímco pro tyhle furianty je ta dvouhodinovka jen pitomým zdržením cestou na Růžek, a přežiju i svoje rozpaky nad tím, jak se některý z vás nejsou s to trefit nejen ke schodům z pódia, ale ani k pedelovi s insignií, nato...

… naopak, vždycky jsem je zaspal. Až dneska. Dneska se mi nad ránem zdálo, že pracuju pro Gazdíka ze STAN na kampani, jsme v nějaké moderní čerstvě postavené budově, kterou okopírovali UMPRUM, a u příležitosti voleb postavili vedle budovy repliku slavné Kubáskovy rakety (měla na sobě napsáno Kubasek). A když ji usazovali, tak se jim zlomila a spadla na tu budovu, a propadla se do přízemí asi pět metrů ode mne, akorát jsem zaslechl, jak Jirka David říká „Opatrně!“ Hned jsem se snažil zavolat Kalouskovi, ale zjistil jsem, že na něj nemám číslo, tak jsem volal Bursíkovi, ale ten se kroutil a říkal, že mi ho nedá. Tak jsem sedl na kolo a jel pryč, a se mnou na kole Alan Záruba, a oba jsme se natlačili s těmi koly do tramvaje č. 25, on ale stál u řidiče a vůbec si mě nevšímal. Já si povídal na prostřední plošině s Annou Marešovou, a místo svého kola jsem jí držel kočárek. A pak jsem se v půl osmé vzbudil a první, co jsem hned řekl nahlas (fakt že jo), bylo: „Ti grafici mají ale skvělej...