Pavel Beneš

O nápadu realizovat sbírku poezie a k jaké příležitosti se rozepisuji dále v textu, který mi v lednu 2013 posloužil jako úvodní řeč při křtu knihy a autorském čtení z ní. Tam ale nebyl čas na pitvu úplně všech podnětů, tak se k nim vrátím a ještě několik řádek jim věnuji. Vždycky mě nesmírně trápilo, jak nemotorně naprostá většina jindy tak báječně kreativních lidí zachází s vlastní řečí. Svou až obsedantní potřebou nacházet v textech chyby gramatické i stylistické jsem si již mnohokrát zkomplikoval život a vztahy, a možnost realizovat se vydáním vlastního tištěného textového materiálu přišla jako nazavolanou. A protože jsem natolik soudný, že mi bylo jasné, že nejsem s to slovem sám naplnit další knihu, přišla mně poezie jako dobrý kompromis mezi neexistujícím publikovatelným textovým celkem a desítkami – ale co bych to skromně zapíral, již stovkami – básní a hudebních textů. Stejně tak jsem zároveň nechtěl být jediným autorem, a proto jsem se obrátil na nejbližší tvůrčí m...

Doufejme, že lidová moudrost pro dnešní den neskončí rčením o tom, jak na svatého Hygina pravá zima začíná, a že k 11. lednu bude přiřazena moudrost mnohem podstatnější, a to ta, že snad na Bohdanu toho bohdá nebude, aby český kníže z boje utíkal a ve volbách neporazil dva padouchy, jednoho tělem a druhého duší. Útěku se nebojím, prohru si nepřipouštím.  I tak mi to ale nedalo, a šestkrát jsem si bezpohlavně e-zaapeloval. 1. Unisex e-peal (peal – zvonění, rachot) Když jsme před téměř čtvrtstoletím zvonili a rachotili klíči za zmizení bolševiků z našich životů, rozhodně jsme se netěšili na to, že bychom jednou měli mít tehdejšího komanče za dnešního prezidenta. Takže apeluji v duchu své novoročenky z roku 2006: Komančům nevěřil už Vinnetou! Howgh! 2. Unisex e-peel (peel – kůže, slupka)  Protože peeling vede k obroušení mrtvých buněk kůže za účelem odstranění odumřelých části pokožky, apeluji na všechny, kterým ještě kůže neztvrdla do hroší kvality, aby tu bolš...

Mrzí mě, že to musím přiznat – přece jen, jde o kolegu z výtvarné branže, o pedagoga umělecké vysoké školy – ale Vladimír Franz už nikdy nebude pouze neúspěšným kandidátem na prezidenta; po středeční televizní debatě bude bohužel směšným neúspěšným kandidátem.   Krom toho, že k tomuto titulu – vedle svého komicky okázalého titulování se profesorem – přispěl nemalou měrou on sám absencí alespoň minima pudu sebezáchovy a sebereflexe, mají na něm zásadní podíl všichni ti, kteří kdysi z hecu a pro pocit vlastní vtipnosti vytrhli kamaráda z jeho práce, již bezesporu Franz do té doby odváděl dobře a ku prospěchu a radosti všech, jimž byla určena, a nominovali jej na prezidenta České republiky. A aby toho nebylo málo, víc jak půl roku mu nalhávali a vnucovali, že je nejlepším adeptem pro tuto funkci, a činili to tak úspěšně, že tomu sám uvěřil a dobrovolně ze sebe udělal fackovacího panáka, jemuž – upřímně řečeno – občas za jeho žvásty jednu vlepit, aby se probral, může udělat leckom...

Vážení spoluobčané, dovolte, abych vám z Pražského hradu v šestý den roku 2013 jako každou chvíli ztrpčil život a trochu vás nasral, jak už mi to celé uplynulé desetiletí v této funkci dělá dobře.  Ani ne před týdnem jsem vám ze své pracovny – se zcela výjimečným pocitem nejen proto, že je opět zaplněna kamerami, technikou a televizními pracovníky – popřál zdraví a štěstí v osobním životě a naší zemi tolik potřebnou svornost občanů. Rovněž jsem vás varoval před různými našeptávači špatných nálad a namyšlenými samozvanými spasiteli, kterým o skutečné zlepšení života ve vaší zemi nejde. Dejte si na ně pozor. Jde nám o zvyšování neklidu a o zpochybňování vašeho demokratického politického systému. Drtivá většina z vás si, na rozdíl od nás, parlamentní demokracie velmi váží, a mezi vámi ještě bohužel žijí i ti, kteří pro demokracii a naši republiku nasazovali své životy. Když jsem začínal prezidentovat, měly souboje mezi vládou a opozicí rozměr v demokratickém světě obvyklý....