Pavel Beneš

Svět je rychlejší než nejrychlejší procesor, a náskok počítačů před lidstvem začíná mít podobu Saganových úniků na Tour. Pod tlakem doby jsme se i my rozhodli ve škole obnovit strojový park, a nahradit stárnoucí iMacy (1) s pomalou 3TB RAM novými strukturami. A protože jsme ateliér Vizuální design a vizuálnem se zabýváme dnem i nocí (2), samozřejmě jsme sáhli po posledním výkřiku technologické módy, po betaverzi (3) virtuálního CPU iBsolution (5), zvláště když nám ji z Cupertina nabídli k vyzkoušení (6) a k recenzi.  Popravdě řečeno, práce s touto technologií zásadně převrací vnímání kreativních postupů zažitých třemi desetiletími lopoty s fyzicky existujícími počítači.  Když jsme v ateliéru vybalili krabici (8), co krabici!, takovou větší obálku (obr. ), jako lidé i jako designeři jsme s úžasem valili oči nad promyšleným designem celého produktu. Anžto vizuální projektor, nedisponuje iBsolution ani monitorem, ani motherboardem, natož fatherboardem (9), a stejně tak k...

Dneska mají svátek Anny. Tak všem jim přeji hezký den, a v duchu svého nedávného dumání o existenci panenské paralely k panickému strachu mě dnes nemohla nenapadnout podobná myšlenka, a to, jak je to s Annou. Anen je tolik, že je nejsem s to anni spočítat.  Tak třeba anenský stud. Každá stydlivá Anna ví, o čem je řeč. Červená-li se panna, u Anny mě to maně taky napadne, a to nejsem lingvistický annarchista. Studu Anny se nelze divit, protože přijde-li panna pohlavním styčením (podle vzoru vztyk – vztyčení; tedy nikoli skrze cokoli zdánlivě příbuzného s tyčí) o své panenské „n“ a stane se paní, Anna se ztrátou prvního či druhého „n“ stává pouze zastaralým osobním zájménem. Osud annektovaných Anen je vedle panen při ztrátě anenství nezáviděníhodný.  Skloňujíce Anny plurálně se zejména v genitivu můžeme Anen dotknouti, pokud nezdůrazníme, že genitiv nemá nic společného s genitálem, že je pouhým substantivem mezi nominativem a dativem, a k annálnímu sexu či k anna...

Svět nedočkavě čeká na uvedení iPhonu 5. generace (1), servery spekulují nad vymoženostmi a vyfikundacemi (3) budoucího evergrýnu (4) a Samsung potají natáčí sérii reklam na svůj postposlední model (5).  Týž svět ale vůbec netuší, že mezitím Apple tajně zkoumá možnost virtuální klávesnice (6) pro zcela přelomový mobilní telefon, svým designem oslavující retrostyl druhdy populárních mobilních véček (7), ale vším ostatním vybavením reflektující součásné trendy a technologie, z nichž většinu sám patentoval (8) nebo se je teprve zaregistrovat chystá (9). Redakci Everythingyouwanttoknowaboutiphone.press (10) se podařilo z okénka heliokoptéry náhodně vyfotografovat jednoho z inženýrů (11) nad plány budoucího iPhoneAir, stylového doplňku k MacBookůmAir. Z plánů, které jsou na tajných fotografiích zachycené, dokázali redaktoři vytvořit hrubý náčrt zanedlouho prezentovaného přístroje. Jak je z vizualizace patrné, iPhoneAir vychází designem ze svého většího MacBratraAir. Hor...

Nádhera. Prostě skvost. Asi je nelze pochválit všechny, ale třeba takovej Bruce Willis , kterýho mám spojenýho s nezranitelnýma drsoněma a chladnokrevnýma zabijákama, ten je tady jako sice prostej, ale tak neskutečně kamarádskej polda, a přitom tak svůj ze všech svých předchozích rolí, až to dojímá. Bill Murray je prostě Bill Murray, je úžasný, jak tenhle chlap nemusí nic hrát a přesto je to pan herec; kdyby žil, skvěle by ho daboval Jiří Sovák. Nebo Frances McDormand ... jakou maminu ta ze sebe tady umí udělat! Šizuňk z Loupeže po italsky nebo z Klubu rváčů Edward Norton , napřed robotickej skautskej demagog a na konci kámoš, kterýho hledáme celej život... no a samozřejmě úžasnej Jarred Gilman v roli Khaki skauta–samotáře, zamilovanýho do skvělý Kary Harward ! Tahle ústřední dvojka, s celým svým příběhem a útěkem a skautskou svatbou (jedna z nejlepších scén, fakt že jo), to je koncert vtipů a nádhernýho scénáře. Jak to, že těm amíkům se to vždycky takhle povede, že tam, kde s tím ...

13. 7. 2012   |   Přesně před devadesáti lety byly v obecných školách mezi povinné předměty zařazeny občanská nauka a ruční práce, a pro děvčata také tělocvik a nauka o domácím hospodářství. Po devadesáti letech učení neumíme ani jedno. Domácí hospodářství se nám drolí pod rukama, deset miliónů párů levých rukou hovoří samo za sebe (dobře, tak jen pět miliónů), těla cvičí s námi než naopak a o dopadu občanské nauky se lze učit ve sněmovně.  Na Vlastu Parkanovou v posledních týdnech padly milióny jedniček a nul v řádcích virtuálních konimentářů, takže si říkám, že o ní nebudu psát, a nebudu a nebudu… a stejně píšu. Svůj mediální casaštyk si užívá ažaž, jedná se rovněž o citlivé téma: Vlastin syndrom získané ztráty imunity, byť získané za poněkud dramatických okolností formou hlasovaného odběru imunity kdysi nabyté, to není téma k sarkasmu ideální, natož pak v pátek třináctého. I když ten dnešní pátek třináctého je po lednovém a dubnovém tím pověstným třetím třin...

„Ke mně!“, houkl jsem a přátelsky se podíval směrem ke svému psu na opačné straně parčíku. Ten zaujatě držel čísi stopu v trávníku a mě si nevšímal. „Garpe, ke mně!“, zavolal jsem a udělal krok kupředu. Abych dodal svému povelu váhu, rozpřáhl jsem přátelsky obě ruce a usmál se. Pes, který se mezitím vydal stejným směrem jako já, zaregistroval jiného psa pár metrů vlevo. „No tak, Garpe, ke mně!“, zvýšil jsem hlas a udělal pár dalších vstřícných kroků směrem k němu. Zrovna očůrával značku „Děkujeme, že máte svého psa na vodítku" a chystal se jít k pískovišti. „Gar-pe! Ke-mně!“, zavelel jsem už skutěčně rázně a rozešel se za ním, protože se právě začetl do novinek na kandelábru, pak se posadil a netrpělivě se rozhlížel, aby ještě o něco nepřišel. „Garpe? Tys mi nerozuměl? Nevíš, co je to ,Ke mně‘?“, ověřoval jsem si za pochodu s důrazem na každou slabiku leta svého výcviku a hrál si při tom významně s karabinou na vodítku. Pes se smál a ohonem vířil prach za zadkem. Konečně jsem...

Karlovarský filmový festival se řítí k sérii nejveselejších večírků a k nejúžasnějším špektáklům, promenádami se promenují polo ∼ i celebrity, kdejakou aktualitu ví čtenáři Reflexu dík Čermákovi a hashtagu #kviff dřív než její aktéři, a nelze se proto divit, že ze všeho lesku a komplementárně zeleného vidění od zírání do červeného koberce před Thermalem naprosto zapadly dávno avizovaná premiéra i první týden projekcí dlouho očekávaného akčního romantického thrilleru Pepino Temporada , fenomenálního zpracování jednoho z nejstarších prázdninových příběhů, co jich svět zná, tentokrát středojihoevropské provenience. Film s neuvěřitelným rozpočtem 227 614 860 forintů (20 314 500 korun) a 132 326 786 peset (270 998 475 drachem), vzniklý ve španělsko-maďarské koprodukci s řeckým kapitálem, jednoznačně aspiruje na vítěze všech letních festivalů, kde bude promítnut, ale i těch, kde na něj ani nedojde. Poválečný příběh o osamění, o lásce muže k že...