Pavel Beneš

Neděle, sedm hodin. Včera touhle dobou bylo šest… asi chce ven. Rozespale vstáváme. Než se stihnu ze sedu postavit, uzme z němýho sluhy jednu mou fusekli, třese hlavou a má radost, co zas ulovila. Letím za ní do kuchyně, trvá to tři vteřiny… a fusekle nikde. Fuč. Zmizela. Kam asi…? Bára jde venčit, já hledám řešení. Roztok soli, pro ni to je asi půl litru osolený vody.      Nesmysl, byla by ta voda všude, jen ne v ní.      Roztok peroxidu. Samozřejmě ho nemáme. Kde je nějaká lékárna… na Míráku…       Odcvičil jsem si, když už jsem takhle vzhůru, akorát se holky vrátily.      Mírák, lékárna. Doma tři polívkový lžíce do frťana, já ji držím, Bára to do ní leje. Beru míčky a jdem na dvorek, prej se musí hejbat.      Lítá, jakoby nic. Nosí, honí je, furt na mě hladově kouká… nedostala totiž po procházce svou misku. Tůdle, potvoro.      A pak jí najednou začne pumpovat žaludek… ble ble ble… je to ve...

  Tak akorát… to mi připomíná, že jsem míval zamlada, když se v Česku rozjížděl kapitalismus a kuponový knihkupectví bylo na každým rohu, živnost se zkratkou E.D.A., jednak jakože EDUARD (když si mě lidi za komárů pletli s exprezidentem), a jednak že co udělám, to je ELEGANTNÍ – DOKONALÉ – AKORÁT, prostě že jsem nejlepší. Ta ješitnost mi vydržela dodnes, ta značka bohužel taky, nějak ji někdo kompetentní z databází ne a ne vymazat. Ovšem, dost už o mně, nejste tu kvůli Benešovi… je tu Tomík. Když si do googlu zadáte hledat heslo TOMÍK, budete čubrnět, čím vším tady pan autor je, on se totiž nezdá: Tomík na nádobí , od dvacky vejš; Tomík na cestách a na všech pultech knihkupectví; Tomík omalovánka , za 15 korunek; Dědská skupina Tomík v Týništi nad Orlicí; Sobík Tomík sedící , za 117 bez DPH; Želetava Tomík ; 40–60 kaček; Vodní sloupek Tomík , za necelejch patnáct tisíc; Dědský zahradní domeček Tomík za desítku; Dědský hrneček Tomík za tři kila Karnevalový kostým Tomíka , p...