Pavel Beneš

Šturmovat… nikdy jsem tomuhle výrazu úplně nerozuměl, ale vždycky ve mně vyvolalo vzpomínku – dávno tomu, co i pomyšlení – na letitého kamaráda mých rodičů, na sochaře Petra Šturmu (5. 1. 1935–29. 5. 1995). Dneska jsem si na něj vzpomněl, protože jsem na chalupě na Šumavě a na zahradě se tu rozpadá jedna z Petrových soch: Milenci. Mívali jsme ještě jednu, Evu, kdysi dávno na zahradě na Plzeňské, ale ta se už rozpadla úplně, když do ní dělníci hrábli bagrem, rovnaje nám zahradu. Pokaždé, když tu jsem a tu sochu zahlídnu nebo si ji uvědomím – je tu leta a většinou ji nevnímám víc než keř rybízu za ní či jabloň s mastnými jablky opodál, s jablky, která táta miluje a která kloužou v dlani, po nakousnutí zrudnou a za pár minut jsou uvnitř úplně zhnědlé a nevábné, ani pro oko, ani pro jazyk – dojde mi, jak nám Petr chybí. Stejně tak si na Petra vzpomenu pokaždé v esíčku mezi Hlavňovicemi a Píchem, a to jen proto, že kdysi dávno jsme tam v protisměru zahlídli nepřehlédnutelný Petrů...

… zasakroval jsem a vzápětí ve mně hrklo, jestli se nevystavuji žalobě za antisemitismus. Proč se vlastně ta věc pod mým zadkem nejmenuje třeba muslimle nebo buddhle?  Nejspíš za to může jejích šest konců či fakt, že Arabové sedí buď na bobku, nebo na zemi, zatímco buddhisté si hoví v buddhoáru a křesťané ve svém křestle. Funkci židle internetová necyklopedie definuje tak, že „židle většinou překáží“ a že „židle má i mnohé další funkce: funkci odkládací – přestože židle překáží, občas na ní můžeme odložit jiné předměty, které překážejí a sloučením dva překážející předmety tak zredukovat na jeden; funkci sedací – jde v podstatě o stejnou funkci jako v předešlém případě, avšak tentokrát odkládáme člověka; funkci válečně-obrannou – židli lze snadno použít jako nebezpečnou zbraň jak k útoku, tak k obraně; a funkci milostnou – na židli je možno provozovat milostné hrátky vsedě, takový styk se nazývá soused.“ Kdysi jsem udělal plakát, jímž jsem židli názvem logičtějším než tí...