Kolmo 28. srpna 2026

srpna 28, 2026

Na kafe do Karlštejna, na oběd pak do Dobřichovic.

Ideální počasí, žádnej hic ani déšť. Celodenní vejšlap, žádnej fofr. Z Výtoně (jak jinak), přes Dvoreckej most do Hlubočep, Zbraslavskou do Malý Chuchle a tady na A1.

V Radotíně u kostela oddych… resp. uvědomění si, že od zádušní mše za Pavla Zajíčka loni v dubnu už mám navždy ten kostelík spojenej s ním, a vždycky, když vidím tu věž, se mi Pavel mihne hlavou.

Ten most přes Berounku je děsivej, Matyldu bych přes něj nepřeved. I mně dělá líp koukat daleko před sebe než kouknout dolů na tu hloubku, a nedejbože, když dva metry ode mne produní plzeňskej rychlík.

U toho přejezdu jsme stáli asi deset minut, napřed projela lokálka, pak se dlouho nic nedělo, a potom projela drezína. Asi sem zabloudil pan Blahoš ze smíchovský výtopny a jel do Zababova.

Ty sochy jsou už hotový a senzačně doplňujou nudnou louku pod mostem. Dělaly je Ema Kissová a Bianka Barniaková (společně se sochařem Eduardem Sejákem), píše mi ejáj.

Jediný místo, kde si v Karlštejně u řeky něco dát, je tenhle komplex U Elišky. Chválím, že americano bylo silný, horký a moc dobrý.

Senzační dršťková v Panský zahradě v Dobřichovicích (ano, v duchu jména obce bych toho tady dal nejradši do břicha víc, ale byl jsem tu na kole), jo a ty koně o kus dál, no jo, vedle labradorů považuju koně za druhej zázrak přírody, na jejich pohyb by se dalo koukat stejně dlouho jako na tancující ženy nebo na cyklistky a bruslařky (mami, promiň, prostě to tak je 😀).

Takže 77 kiláků, jsem spokojenej.

Omlouvám se, ty fotky jsou odzadu dopředu.