Pavel Beneš

T ř icet let nic… a najednou bác!, snad spadla z Marsu nebo co, Eva Frantová se svou výstavou zde, v Nové síni, a s p ř áním, abych tu te ď hovo ř il.   Pro č práv ě já, ptám se svého sv ě domí, a to mi formou bilance vyhýbav ě odpovídá, že s Evou Frantovou mám spole č ného víc, než se na první, druhý, t ř etí, č tvrtý, pátý… a každý další pohled zdá. Nap ř íklad rok narození – p ř esná data nesmím prozradit, zvlášt ě proto, že dnes je Mezinárodní den ochrany osobních údaj ů . A nebo spole č ná studia na Vysoké škole um ě leckopr ů myslové v Praze, každý sice v jiném pat ř e, oba ale vedeni pedagogy, kte ř í víc než um ě lci byli fanatiky svého p ř esv ě d č ení, tedy vesm ě s bez vlivu. A oba jsme od mali č ka slýchali cosi o jablku, padlém nedaleko stromu. Nevím jak vy, ale já jabka sbíraná pod stromem mám mnohem radši než všechna ostatní získaná kdekoli jinde… chutnají tak n ě jak víc po jabkách. Soustředění před zahájením (klikni pro zvětšení) Název výstav...